Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1961/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Marie Radoňové, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, č. j. -194, Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. -159, a Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 9. 2016, č. j. -79, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce jako účastníků řízení, a) Květoslavy Kuklíkové, b) Růženy Pokorné, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na soudní ochranu, ochranu vlastnictví a práva na rovné zacházení. Ústavní stížnost obsahuje také návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce spojený s návrhem na vydání předběžného opatření ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně.

V řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví povinné stěžovatelky a oprávněných vedlejších účastnic vydal nalézací soud usnesení, jímž určil cenu nemovitých věcí. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám stěžovatelky ohledně vad znaleckého posudku, z něhož nalézací soud vycházel, a návrh na vyhotovení revizního znaleckého posudku neshledal důvodným; dovolací soud odmítl podání stěžovatelky pro neodstraněné vady.

Podle § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Tyto prostředky stěžovatel nevyčerpal mj. tehdy, pokud je uplatnil vadným způsobem, jako se stalo v projednávané věci. Ústavní stížnost je proto s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , v části, v níž směřuje proti usnesením nalézacího a odvolacího soudu, nepřípustná (v důsledku čehož je nepřípustný také návrh na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí); v části napadající rozhodnutí dovolacího soudu je pak zjevně neopodstatněná.

Nepřípustným je také návrh na vydání předběžného opatření proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, neboť podle může Ústavní soud za podmínek zde stanovených vydat předběžné opatření pouze tehdy, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí - o takový případ v projednávané věci nejde.

K přípustnému, avšak zjevně neopodstatněnému návrhu na zrušení rozhodnutí dovolacího soudu Ústavní soud uvádí, že je orgánem ochrany ústavnosti, nikoli další přezkumnou instancí. Nepřísluší mu přehodnocovat závěry obecných soudů, nezasahují-li do základních práv stěžovatele.

Napadené rozhodnutí dovolacího soudu obsahuje sice jen stručné odůvodnění, je z něj však patrné, že dovolání nemělo dostatečné náležitosti ohledně předpokladů jeho přípustnosti. S ohledem na obsah dovolání citovaný v ústavní stížnosti tomuto závěru Ústavní soud nemá čeho vytknout. Dovolací soud se i ve stručném odůvodnění vypořádal s tvrzením stěžovatelky ohledně přípustnosti dovolání v případě zmatečnostní vady řízení podle opakovaném v ústavní stížnosti. Otázce procesních vad řízení se věnuje dovolací soud pouze tehdy, shledá-li dovolání přípustným, což se v projednávané věci nestalo. Přípustnost dovolání nebyla dovolacím soudem vůbec posuzována, neboť dovolání nesplňovalo zákonné náležitosti.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zčásti nepřípustný a podle ustanovení zčásti zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu