Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 963/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní korporace Prosecké skály, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Freyova 1/12, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2017, č. j. -197, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č. j. -180, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ing. Rudolfa Reila, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. -180, tak, že uložil žalované (stěžovatelce) povinnost uzavřít s vedlejším účastníkem kupní smlouvu ohledně 1/6 pozemku parc. č. X v katastrálním území Prosek (dále jen "nemovitost"). Podle odvolacího soudu má vedlejší účastník k nemovitosti jako spoluvlastník předkupní právo podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, a je důvod ke změně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 11. 2014, č. j. -77, kterým byla žaloba vedlejšího účastníka zamítnuta.

Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu nalézacího k závěru, že vedlejší účastník realizoval své předkupní právo podle zákona; z jeho strany nešlo o zneužití práva a jednání v rozporu s dobrými mravy. S rozsudkem odvolacího soudu se ztotožnil Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 11. 12. 2017, č. j. -197, odmítl dovolání stěžovatelky, neboť dospěl k závěru, že se odvolací soud nijak neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, na kterou odkázal, a není důvod ji měnit. Odvolací soud se s dosavadní judikaturou (rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. , ) náležitě vypořádal a vysvětlil, proč v dané věci není přiměřený závěr o zjevném zneužití předkupního práva vedlejším účastníkem.

Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu včasnou ústavní stížností, ve které zejména uvádí, že rozhodnutími bylo porušeno její základní právo na ochranu vlastnictví podle d. Stěžovatelka je přesvědčena, že uplatnění předkupního práva ze strany vedlejšího účastníka je nutné posoudit jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy, a neměla mu být obecnými soudy poskytnuta ochrana. Obecné soudy nemravné uplatnění předkupního práva zlegalizovaly a porušily právo stěžovatelky vlastnit majetek - jejich postupem byla odejmuta část spoluvlastnických práv stěžovatelky k nemovitosti.

Ústavní soud se s argumentací stěžovatelky neztotožňuje. Stěžovatelka v zásadě jen vznáší opakované výhrady, především proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně k jeho závěru o řádném uplatnění předkupního práva vedlejším účastníkem. Ústavní stížnost je tak pouhou polemikou se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích a nemá ústavněprávní rozměr. Rozsudek odvolacího soudu i usnesení soudu dovolacího jsou řádně odůvodněny a je v nich srozumitelně vysvětleno, proč nelze považovat uplatnění předkupního práva vedlejším účastníkem za nemravné. Argumentace obecných soudu je podpořena odkazem na ustálenou judikaturu a Ústavní soud nemá žádný důvod "přehodnocovat právní hodnocení" provedené obecnými soudu.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu