Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2745/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., t. č. Věznice Příbram, zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2017 č. j. -26, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. března 2016 č. j. -786, a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. ledna 2015 č. j. -729, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu (dále jen ""), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 38 a 40d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 1. 2015 č. j. -729 byl stěžovatel (spolu s dalšími obžalovanými) uznán vinným zločinem vydírání podle a 2 písm. b), c) a e) , , ve formě spolupachatelství podle a byl mu vyměřen trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku.

3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 3. 2016 č. j. -786 bylo jako nedůvodné odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení okresního soudu.

4. Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti usnesení krajského soudu, a to dle § 265i odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), jako opožděné.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti zaměřuje na to, že výpověď poškozeného byla v hlavním líčení provedena toliko čtením protokolu o jeho výpovědi postupem podle § 211 odst. 1 písm. a) trestního řádu s tím, že jde o osobu nedosažitelnou pro dlouhodobý pobyt v cizině. Stěžovatel se domnívá, že nebylo vyvinuto přiměřené úsilí k nalezení tohoto poškozeného, potažmo k jeho vyslechnutí pomocí dožádání příslušným orgánem cizího státu, čemuž by měla být oproti čtení protokolu dána přednost. Daným postupem byl připraven o možnost klást svědkovi otázky.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 .

7. Proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario). Co do napadených rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu však ústavní stížnost přípustná není. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je totiž - jak již uvedeno - předchozí řádné formální a materiální vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelových práv. Jak je však zřejmé z usnesení Nejvyššího soudu, podané dovolání bylo odmítnuto pro opožděnost. Správnost takovéhoto posouzení dovolání v ústavní stížnosti ani není jakkoliv rozporována. Podáním opožděného opravného prostředku ovšem nedochází k jeho řádnému vyčerpání. Vůči uvedeným rozhodnutím okresního soudu a krajského soudu tak nezbývá, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Vůči usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledává ústavní stížnost sice přípustnou, avšak při dané procesní situaci je může posuzovat toliko v tom směru, zda Nejvyšší soud nepochybil při odmítnutí dovolání pro opožděnost. Nutno přitom konstatovat, že dovolací soud se v napadeném rozhodnutí otázkou včasnosti podaného dovolání zabýval dostatečně. Závěry jím vyslovené nevykazují žádné deficity dosahující ústavněprávní úrovně. Správnost vysloveného závěru o opožděnosti ostatně není, jak již zmíněno, v ústavní stížnosti ani rozporována. Ústavní soud tudíž neshledává, že by napadeným usnesením dovolacího soudu bylo jakkoliv zasaženo do ústavně zaručených základních práv či svobod.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle a podle jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2018

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu