Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1993/18

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé J. V., zastoupené matkou J. K., právně zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou, se sídlem Pardubice - Semtín, budova P 9 č.p. 81, Rybitví, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2017 č. j. -195 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -214 ze dne 20. 3. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro zásah do svého práva na spravedlivý proces, zaručeného v a d (dále jen ""), neboť se domnívá, že soudy při rozhodování nerespektovaly příslušná ustanovení zákonů, zejména a , a právo vymáhat výživné po rodiči, který neplní své povinnosti vůči nezletilému dítěti, které je v péči druhého rodiče.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka, nezletilé dítě zastoupené svou matkou, se v exekučním řízení domáhala částky dlužného a běžného výživného. Obecné soudy však jejímu návrhu nevyhověly a odvolání napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze odmítl s odkazem na , ve spojení s exekučního řádu a , neboť bylo podáno někým, kdo k tomu není oprávněn. Matka stěžovatelky totiž podle obecných soudů v tomto případě není subjektem legitimovaným k odvolání. Sama není účastníkem exekučního řízení a z důvodu hrozby střetu zájmů mezi ní a nezletilou oprávněnou podle , , není ani oprávněna k tomu, aby mohla nezletilou jako její zákonná zástupkyně zastupovat. V tomto případě je nezletilou oprávněn zastupovat pouze k tomu účelu řádně jmenovaný kolizní opatrovník, který však odvolání proti napadenému usnesení nepodal. Obecné soudy pak stěžovatelku poučily, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, avšak odkázaly ji i na postup podle , tedy na možnost případně podat žalobu pro zmatečnost.

3. Stěžovatelka, zastoupená svou matkou, však podala ústavní stížnost, v níž uvádí, že s odmítavým usnesením městského soudu nesouhlasí, protože se domnívá, že je tím absolutně popřeno základní právo matky jako zákonného zástupce svého dítěte vymáhat jménem dítěte jeho práva, tj. i právo na hrazení výživného rodičem, který nemá dítě ve své péči a neplní si svoji povinnost danou mu zákonem, a to vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti.

4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

5. Ústavní stížnost dle písm. d)y tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro postup žalobou pro zmatečnost. Subsidiarita ústavní stížnosti má přitom dimenzi formální i materiální. Formální dimenze znamená, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti musí "formálně" podat všechny prostředky k ochraně práv, kterými disponuje, a materiální subsidiaritou je myšleno to, že tyto prostředky odůvodní způsobem, který obecnému soudu umožní ústavněprávní přezkum. Krátce řečeno, přípustnou je ústavní stížnost nejen tehdy, podal-li stěžovatel opravný prostředek, nýbrž také, když řízení před obecnými soudy již skončilo a jeho výsledek proto může být přezkoumán Ústavním soudem, a to výhradně z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. V nyní projednávaném případě z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelka brojí proti soudnímu rozhodnutí, jímž bylo její odvolání odmítnuto pro nedostatek aktivní legitimace, přičemž proti tomuto rozhodnutí je možno podat žalobu pro zmatečnost, která je též procesním prostředkem, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost má však, jak již bylo uvedeno, pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku využila, Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh nepřípustný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2017

sp. zn.

a ze dne 18. ledna 2018

sp. zn.

, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2018

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka