Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 692/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., t. č. Vazební věznice Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou, sídlem Benediktská 690/7, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. prosince 2017 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením zamítl Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení. Dle obvodního soudu nevyšly najevo žádné nové skutečnosti a stěžovatel pouze nově hodnotí již dříve provedené důkazy, přičemž z jejich údajně nesprávného provedení dovozuje splnění podmínek pro obnovu řízení. Námitku, že tyto důkazy nebyly provedeny zákonně, měl stěžovatel uplatnit v původním řízení.

3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se plně ztotožnil se závěry soudu obvodního, a sám poukázal na to, že otázka řádného provedení důkazů není relevantní v řízení o povolení obnovy řízení. Taková polemika se v této fázi trestního řízení již vést nedá.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že v návrhu na povolení obnovy řízení navrhoval provedení nových důkazů, zejména řady znaleckých posudků. Tyto nebyly v původním řízení řádně provedeny a je tedy nutné zjistit jejich obsah. První znalecký posudek nebyl u hlavního líčení přečten a nebyl tak prokazatelně zjištěn jeho obsah, což vyplývá i z protokolu. Totéž se týká i ostatních navržených znaleckých posudků. Samotné znalecké posudky pak obsahují procesní chyby a nemohly být tedy podkladem pro rozhodnutí o stěžovatelově vině a trestu, resp. uložení tzv. zabezpečovací detence. Daný znalec nemá lékařské vzdělání a nemůže tedy zkoumat stav stěžovatele z hlediska psychiatrie. Znalec psychiatr pak nemá specializaci v oblasti sexuologie a nemohl tak řádně provést potřebná vyšetření. Dle stěžovatele je tedy zřejmé, že posudek byl vypracován v rozporu se zákonem. Podobné pochybnosti pak vyvstávají i u posudku z oblasti kybernetiky. Navíc je ze spisu zřejmé, že zkoumaný paměťový disk připojil policejní orgán ke svému počítači a mohla se tak na něj dostat data, která tam původně nebyla. Stejně tak znalec psycholog se nezákonně vyjadřoval k věrohodnosti stěžovatelovy výpovědi. Soudy se s těmito důkazními návrhy dle stěžovatele dostatečně nevypořádaly. Stěžovatel nepoukazoval na pochybení v původním řízení, ale dožadoval se pouze řádného provedení (a zjištění obsahu) dříve vypracovaných důkazů. Pokud důkazy nebyly řádně provedeny, nemůže být jejich obsah soudu znám a jde tedy o nové důkazy. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Se stěžovatelovými námitkami se dostatečně vypořádaly soudy v napadených rozhodnutích. Jak je zřejmé z odsuzujících rozhodnutí, která vzešla z původního trestního řízení a jejichž obsah Ústavní soud přezkoumával v usnesení ze dne 5. 6. 2014

sp. zn.

, U 10/73 SbNU 1001 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), všechny stěžovatelem navržené důkazy byly součástí původního soudního spisu a soudy z jejich obsahu vycházely. Zda byly tyto důkazy řádně provedeny (např. s ohledem na zásadu ústnosti důkazního řízení) je v řízení o povolení obnovy řízení irelevantní. Klíčové je, že závěry o stěžovatelově vině (trestu) byly opřeny o důkazy, které měly soudy k dispozici a s jejichž hodnocením stěžovatele seznámily v odsuzujícím rozhodnutí. Návrh na "jiné" provedení téhož důkazu není dostatečný pro zahájení řízení o povolení obnovy řízení. V postupu soudů proto Ústavní soud žádné pochybení s kvalifikací neústavnosti neshledal.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu