Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1261/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Zimlové, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Cvejnem, Baťkovo náměstí 522/2, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2018, č. j. -168, a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. 6. 2017, č. j. -99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 4. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Náchodě tak, že uložil stěžovatelce zaplatit žalobci částku 20.000 Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a zavázal stěžovatelku k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Z napadeného rozsudku okresního soudu se podává, že vedlejší účastník byl na základě smlouvy oprávněn od 1. 5 do 30. 9. každého roku parkovat osobní automobil na pozemku označeném ve smlouvě. Na tomto pozemku vedlejší účastník parkoval i ve dnech 19. 5. 2016, 20. 5. 2016, 24. 5. 2016 - 27. 5. 2016 a ve dnech 1. 6. 2016 - 14. 6. 2016. V těchto konkrétních dnech stěžovatelka svým osobním automobilem zaparkovala tak, že vedlejšímu účastníkovi zabránila vyjetí vozidla z pozemku. Ten řešil nastalou situaci tím, že uzavřel smlouvu o nájmu dopravního prostředku a za nájem zaplatil částku 20.000 Kč. Tuto částku posléze vymáhal úspěšně na stěžovatelce.

Stěžovatelka se s právním názorem obecných soudů neztotožnila a podala proti jejich rozhodnutí předmětnou ústavní stížnost, v níž zpochybňuje skutkové a právní okolnosti případu. Rozhodnutími obecných soudů mělo dojít k zásahu do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány a d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud musí nejprve připomenout, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však v projednávaném případě zjištěno nebylo.

Podle náhledu Ústavního soudu vypovídá předmětná ústavní stížnost spíše o nedostatku dobré vůle stěžovatelky a vedlejšího účastníka domluvit se na způsobu parkování, než o zásahu obecných soudů do základních práv a svobod stěžovatelky. Obecným soudům byl předložen k řešení spor, jež je svojí podstatou zcela malicherný, postrádající jakoukoliv ústavněprávní rovinu. Ústavní soud proto obdobně nahlíží i na ústavní stížnost z takového sporu vzešlou.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu