Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 27/18

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa (soudce zpravodaje), Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Tomana, zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2018 č. j. -68, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana, CSc., 2) Ivany Zemanové a 3) Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v a y základních práva a svobod (dále jen "") a v y.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel před Nejvyšším správním soudem napadl průběh obou kol volby prezidenta republiky ve dnech 12. až 13. 1. 2018 a 26. až 27. 1. 2018 s tím, že tento postup volby byl v rozporu s ústavním pořádkem. Důvodem bylo podle stěžovatele již prostředí, ve kterém tato volba probíhala. Česká republika je podle stěžovatele neprávní, spíše fašistický stát prolezlý korupcí, který je podle jeho názoru víceméně protektorátem Německa a Evropské unie, přičemž současně stěžovatelem ostře kritizovaný prezident republiky je orientován na zkorumpovaný Východ. Za takových podmínek je volba nedemokratickou a měla by být prohlášena za neplatnou. Dalšími důvody pro její zneplatnění Nejvyšším správním soudem měl být nelegální vznik České republiky (bez referenda). Konkrétně pak stěžovatel namítl, že mu byly ukradeny podpisové archy pro jeho registraci kandidátem na úřad prezidenta republiky a nebyl mu poskytnut v médiích prostor jako ostatním kandidátům. Proto požadoval vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky a současně konstatování, že splnil zákonem stanovené podmínky pro registraci a je kandidátem pro volby v lednu 2018, které však požadoval odložit o šest měsíců.

3. Nejvyšší správní soud jeho návrh zamítl jako nedůvodný. Poukázal přitom na nepřípustnost té části návrhu stěžovatele, která směřuje k uzavřenému registračnímu řízení, přičemž připomenul, že otázkou jeho registrace se již zabýval ve svém usnesení ze dne 7. 12. 2017 č. j. -81. Proto nemohl přihlédnout ani k námitkám ohledně toho, že stěžovatel neměl dostat prostor v médiích a nebyl zván do předvolebních debat. Konečně zdůraznil, že stěžovatelova kritická vyjádření k poměrům ve státě, politikům, soudcům a jiným veřejným činitelům nemají žádnou spojitost s napadenou volbou prezidenta republiky, a proto se jimi nezabýval. K žádosti stěžovatele na konání veřejného jednání poukázal na zákonem stanovenou výjimku ( ), která je umožněna v y.

4. Pro úplnost je třeba uvést, že stěžovatel též bez konkrétního návrhu uvedl, že soudce zpravodaj Josef Baxa byl u Nejvyššího správního soudu podle jeho názoru stejně podjatý jako soudce Jan Musil u Ústavního soudu, neboť je stejně jako on spjat s "plzeňskými právy". Proto se stěžovatel domnívá, že v usnesení Nejvyššího správního soudu byla překroucena či zamlčena důležitá fakta a Nejvyšší správní soud se mimo jiné nezabýval porušováním ústavního pořádku, což je jeho povinností.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejdříve obsáhle napadá způsob vyhlašování rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyvěšováním na úřední desce a praxi doručování takových rozhodnutí do PO Boxu. V případě, že má stěžovatel či jeho advokát datovou schránku a rozhodnutí by jim bylo odesláno dnem data vyvěšení, lze to akceptovat, nikoli ale, když je zasíláno do PO Boxu, kdy pošta vrací zásilky často zpět, aniž by majitele boxu upozornila na to, že mu měla být doručena. Když má být zásilka vložena do schránky, někdy se stane, že je vložena do schránky cizí a odtud vrácena, nebo ten, co si ji má vyzvednout z PO Boxu se tam dostane jenom jednou týdně. Proto je tento způsob doručení (fikce doručení) v rozporu s ústavním pořádkem. Protože se to týká zejména nižších socioekonomických vrstev, dochází k jejich diskriminaci. Stěžovatel uvádí, že provedl průzkum u soudů, který prokazuje tuto nesprávnou praxi, a proto navrhl "změnu nebo zrušení zákona o fikci doručení".

6. Co se týče obsahu napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a řízení před ním, stěžovatel namítá, že jím předložené důkazy byly víceméně ignorovány. Z nich mělo jasně vyplývat, že stěžovateli bylo zabráněno vyhrát volby tím, že ho veřejnoprávní média plně ignorovala (ač měl podle svých poznatků až 60% popularitu u lidí, kteří se o něm dozvěděli) a že byl neoprávněně vyřazen ze seznamu kandidátů; proto zvítězil jiný kandidát. Argumentaci Nejvyššího správního soudu ohledně irelevantnosti podmínek a prostředí, za kterých se volba prezidenta republiky konala, stěžovatel bez bližší argumentace odmítl.

7. Stěžovatel poukazuje na porušení ústavního pořádku, konkrétně ustanovení , , , y a a 4 a y v souvislosti s tím, že mu bylo zabráněno kandidovat ve volbě prezidenta. Dále namítá porušení y o rovnosti účastníků řízení a (zřejmě míní odstavec 1)y, protože se domnívá, že postup Nejvyššího správního soudu byl zapříčiněn též tím, že je současně občanem Spojených států amerických.

8. Konečně Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že odmítl jím požadované ústní jednání, ač podle názoru stěžovatele nešlo o normální formální věc, nýbrž jde o absolutně unikátní kauzu a důkazy chtěl doplnit při ústním jednání.

9. Proto navrhl, aby Ústavní soud 1) zrušil napadené usnesení, 2) jeho návrh schválil či věc vrátil zpět, aby ji Nejvyšší správní soud mohl znovu řádně projednat, a 3) aby Ústavní soud či Nejvyšší správní soud vydal na základě , , ve znění pozdějších předpisů, a , o volbě prezidenta republiky, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí o neplatnosti volby prezidenta republiky ve dnech 12. a 13. 1. 2018 a 26. a 27. 1. 2018.

10. Kromě toho v odůvodnění ústavní stížnosti je obsažen návrh na změnu či zrušení "zákona o fikci doručení" (viz sub 5), který však stěžovatel (na rozdíl od svého původního podání) již v petitu ústavní stížnosti podané na základě plné moci advokátem neuvádí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání zčásti příslušný (viz níže sub 12 a 13). Stěžovatel ve stanovené lhůtě odstranil vady svého návrhu, je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť proti napadenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není žádný opravný prostředek zákonem předvídán.

12. Co se týče bodu 2) návrhového žádání, Ústavní soud konstatuje, že v rámci své kasační pravomoci [ písm. d)y ve spojení s ] návrhy stěžovatelů neschvaluje, nýbrž jen může konstatovat porušení základních práv a svobod a napadené rozhodnutí orgánů veřejné moci rušit.

13. Stejně tak pro svou nepříslušnost nemohl Ústavní soud rozhodnout o bodu 3) návrhového žádání, neboť postupoval podle pravidel pro řízení o ústavní stížnosti, nikoli podle pravidel oddílu čtvrtého hlavy druhé . Proto v řízení o ústavní stížnosti není Ústavní soud konečnou instancí (volebním soudem), nýbrž přezkoumává jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) dodržení ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení. O neplatnosti volby prezidenta republiky podle , ve znění , ve spojení s , je příslušný rozhodnout jen Nejvyšší správní soud.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

14. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že v části, která splňuje podmínky řízení (viz k tomu sub 11 až 13) jde o návrh zjevně neopodstatněný.

15. K návrhu na změnu či zrušení "zákona o fikci doručení" (sub 5 a 10), který je obsažen jen v odůvodnění ústavní stížnosti, je třeba uvést, že stěžovatel pouze označuje praxi doručování do "schránky" jako neústavní, aniž však blíže konkretizuje či prokazuje, jak byl tímto způsobem doručování zasažen ve svých ústavně zaručených právech a svobodách. Proto byla v této části ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

16. Stejně tak posoudil Ústavní soud poznámku stěžovatele o podjatosti předsedy Nejvyššího správního soudu z důvodu jeho spjatosti s "plzeňskými právy". Vzhledem k tomu, že své tvrzení stěžovatel nikterak blíže nedoložil v souvislosti s posuzovanou věcí, ani neprokázal, že takovou námitku vznesl v předcházejícím řízení před Nejvyšším správním soudem, bylo třeba tuto část ústavní stížnosti považovat pouze za argument směřující kriticky proti samotnému napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu a posoudit je v souvislosti s obsahem tohoto rozhodnutí. To má z tohoto důvodu zamlčovat a překrucovat fakta (k podmínkám napadení a hodnocení podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu v řízení o vyslovení neplatnosti volby prezidenta viz blíže usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2018

sp. zn.

a ze dne 22. 5. 2018

sp. zn.

- všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stejnou námitku (spojení s "plzeňskými právy" - viz sub 4) stěžovatel uplatnil proti soudci Ústavního soudu prof. JUDr. Janu Musilovi, CSc. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018 č. j.

-17

pak bylo vysloveno, že soudce Jan Musil není z projednávání a rozhodování věci vyloučen.

17. Co se týče napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, Ústavní soud neshledal, že by postupem jeho přijetí a jeho obsahem došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Stěžovatel podal návrh podle , o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění , ten byl podle zákonem stanovených pravidel řádně projednán a přijat. Nelze akceptovat argumentaci stěžovatele, která sleduje jiný cíl než předmětná ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky a . Nebylo tak shledáno, že by se Nejvyšší správní soud při posuzování návrhu dopustil takového výkladu a použití příslušných ustanovení právě uvedených zákonů, které by nepřípustně postihovaly některé ze základních práv a svobod, případně pomíjely možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo byly výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených institutů volebního práva a volebního soudnictví (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

). Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) proto může v této souvislosti zdůraznit, že úkolem práva na soudní ochranu je rovněž dosažení této ochrany včas a v době, kdy je to jak z hlediska ochrany veřejných subjektivních práv a svobod, tak z hlediska fungování demokratického právního státu efektivní (pravidlo z povahy věci rozhodnuté). K tomu je třeba, aby byly volby a volební řízení nejen svobodné a demokratické, nýbrž - jak to vyžadují naše závazky plynoucí z mezinárodního práva - i řádně prováděné. Proto k ústavním úkolům volebního zákonodárce též náleží vytvořit před hlasováním voličů takový stav, aby jeho výsledek nemohl být dodatečně zpochybňován z důvodů, které bylo možno vyřešit před hlasováním samotným, tj. právně najisto postavenou registrací kandidátů ministerstvem vnitra, stejně jako registrací voličů ve stálých seznamech voličů. V takovém případě nejde o porušení pravidel soudně volebního přezkumu podle y, ani pravidel přezkumu správně volebních činností, uskutečňovaných formou rozhodnutí, podle y.

18. Shora uvedené platí tím spíše, že ústavní stížnost je kromě kritiky poměrů v České republice založena pouze na polemice s výsledkem registračního řízení pro volbu prezidenta republiky ve dnech 12. až 13. 1. 2018. V jeho rámci stěžovatel napadl neúspěšně před Nejvyšším správním soudem rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 24. 11. 2017 č. j. MV-130258-8/VS-2017 o odmítnutí jeho kandidátníy pro volbu prezidenta republiky. Fakticky jeho nynější ústavní stížnost představuje především nepřímou polemiku s předchozím usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2017 č. j. -78. Tímto usnesením tento soud zamítl návrh stěžovatele na vydání rozhodnutí o povinnosti ministerstva registrovat kandidátníu stěžovatele jako kandidáta pro volbu prezidenta republiky konanou ve dnech 12. a 13. 1. 2018, když shledal, že navrhovatel nepředložil doklady, jimiž by byl schopen relevantně doložit, že jeho kandidátníu mělo ministerstvo registrovat. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo přezkoumáno Ústavním soudem a návrh stěžovatele na jeho zrušení byl odmítnut usnesením ze dne 9. 1. 2018

sp. zn.

. O tom, že právě tento cíl stěžovatel sleduje, svědčí rovněž to, že za účastníka v aktuálním řízení na prvém místě označil ministerstvo vnitra, ačkoli to je účastníkem řízení jako registrační místo ve věcech registrace kandidátů pro volbu prezidenta republiky podle zákona o volbě prezidenta republiky, nikoli účastníkem řízení podle ve věcech neplatnosti volby.

19. V této souvislosti proto postačí odkázat na přiléhavou argumentaci Nejvyššího správního soudu v bodech 10 n. jeho ústavní stížností napadeného usnesení a poznamenat, že v případě, kdy právní řád předvídá jiné řízení, ve kterém lze uvedené námitky na nárok na právní ochranu podle y uplatnit, tj. řízení o ochraně ve věcech registrace podle , nelze již takto uzavřenou a rozhodnutou věc znovu otevírat v řízení o neplatnosti voleb a hlasování podle

20. Konečně lze rovněž odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci námitky o nekonání ústního jednání, neboť tento postup v rámci ústavně stanovené a možné výjimky (y) výslovně umožňuje.

21. Pouhý výčet ustanovení ústavního pořádku (viz sub 7), která měla být porušena proto, že stěžovateli bylo zabráněno kandidovat, nemůže oproti jeho očekávání přivodit pro něj příznivý výsledek řízení již proto, že směřuje proti předchozí fázi volebního řízení, tedy proti již soudně vypořádanému výsledku řízení o registraci kandidátů na úřad prezidenta republiky (viz sub 18), a to včetně registrace stěžovatele samotného.

22. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.

23. V té části návrhového žádání, ve které stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud jeho návrh schválil, a dále, aby rozhodl podle zákona o volbě prezidenta republiky postupem podle o neplatnosti volby prezidenta republiky, byl návrh stěžovatele odmítnut podle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

24. V souladu s , čl. 1 odst. 1 písm. g) a čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2018

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu