Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 493/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti P. H., zastoupeného Mgr. Jakubem Houžvicem, advokátem se sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec č. j. -71 ze dne 24. 11. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení v , , , odst. 3 a d (dále jen ""), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. -53 ze dne 25. 8. 2017 o nařízení výkonu rozhodnutí. Stěžovatel dále žádá, aby mu byla v případě jeho úspěchu ve věci přiznána náhrada nákladů řízení na právní zastoupení, které musel vynaložit v důsledku protiústavního postupu soudů.

Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že odvolání stěžovatele proti shora uvedenému rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí bylo odmítnuto podle věta druhá , neboť stěžovatel v odvolání neuvedl skutečnosti, jež jsou pro nařízení výkonu rozhodnutí rozhodné.

Stěžovatel s právními závěry soudu nesouhlasí. Namítá, že řízení proběhlé před podáním ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí i řízení jemu předcházející neobsahuje žádný prokazatelný důkaz, na jehož základě mohlo být ve věci rozhodnuto v jeho neprospěch. Nárok oprávněné v důsledku údajného neplnění vyživovací povinnosti stěžovatele je založen na důkazech, které nejsou věrohodné a jsou neprokázané. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec sp. zn. ze dne 22. 9. 2016 (exekuční titul) byl vydán v rozporu s právem na spravedlivý proces.

Ústavní soud nejdříve uvádí, že ústavní stížnost posoudil jako přípustnou, neboť proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce, není podle ustanovení žaloba pro zmatečnost přípustná. Usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o nařízení exekuce proto, že stěžovatel neuvedl v odvolání žádné skutečnosti, které byly z hlediska podmínek nařízení exekuce rozhodné, se z hlediska přípustnosti opravných prostředků považuje za rozhodnutí, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno (srov. obdobně

sp. zn.

).

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (y). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

Důvod odmítnutí odvolání v projednávané věci spočívá v tom, že stěžovatel neuvedl skutečnosti, jež jsou pro nařízení výkonu rozhodnutí rozhodné, ačkoliv byl poučen, že pokud v odvolání nebudou uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí, odvolací soud odvolání odmítne. Vzhledem k tomu, že stěžovatel spatřoval nesprávnost napadeného usnesení v nezákonném postupu v nalézacím řízení a v neexistenci dluhu (v podstatě shodně jako v ústavní stížnosti), odvolací soud posuzoval odvolání stěžovatele pouze z hlediska splnění podmínek podle věty druhé a odvolání odmítl.

Ústavní soud konstatuje, že uvedenému postupu není z ústavního hlediska co vytknout. Odvolací soud své závěry patřičně odůvodnil, uvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval.

Podstatou ústavní stížnosti především zůstává polemika stěžovatele s právními závěry soudu, kdy se domáhá přehodnocení jeho závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Námitky stěžovatele přitom fakticky směřují proti rozhodnutí vydanému v nalézacím řízením, tj. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. září 2016 č. j. -119, přičemž ústavní stížnost napadající právě toto rozhodnutí již byla usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2017

sp. zn.

odmítnuta podle ustanovení , b) a e) .

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nemohl stěžovateli přiznat náhradu nákladů na právní zastoupení podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2018

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu