Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
102503.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1777/18
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci návrhu stěžovatele T. R., proti blíže nespecifikovanému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, vydaném pod sp. zn. 0 P 35/2012 , a Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 299/2015 , takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 22. 5. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, v níž poukazuje na údajná porušení svých základních práv, k nimž mělo dojít v záhlaví označených řízeních před obecnými soudy.
2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), a dospěl k závěru, že nejsou dány.
3. Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. ze dne 9. 2. 2016
sp. zn. III. ÚS 246/16
, usnesení ze dne 8. 2. 2016
sp. zn. IV. ÚS 245/16
, usnesení ze dne 26. 1. 2006
sp. zn. III. ÚS 5/06
, ze dne 28. 4. 2009
sp. zn. I. ÚS 987/09
, ze dne 18. 5. 2010
sp. zn. II. ÚS 1361/10
, ze dne 18. 5. 2010
sp. zn. IV. ÚS 1273/10
a ze dne 29. 11. 2011
sp. zn. III. ÚS 3359/11
a řadu dalších) - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již nepokládá za nutnou podmínku, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. I s ohledem na množství stěžovatelem podávaných podání Ústavní soud nereagoval na žádost o prodloužení lhůty k doplnění podání.
5. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2018
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka