Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1258/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Vaculína, zastoupeného Mgr. Bc. Josefem Václavem Martinkem, advokátem, sídlem Bryksova 818/48, Praha 9 - Černý Most, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2018 č. j. -62 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. května 2017 č. j. -26, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal, aby byly zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze (dále jen " ") a Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu dle y.

2. Obvodní soud zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal zaplacení částky 76 800 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobeného nesprávným úředním postupem, a to na základě , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Obvodní soud posuzoval, zda Ministerstvo obrany dodrželo lhůtu k rozhodnutí o stěžovatelově žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle , o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Poznamenal, že po dobu nezbytnou k opatření odborných stanovisek a podkladů (v dané věci od 18. 4. 2012 do 15. 6. 2015) neběžela dle , , lhůta pro vydání rozhodnutí a dospěl k závěru, že tato lhůta byla překročena o 63 dní. Vyhodnotil, že odškodnění ve výši 39 581 Kč, které již vedlejší účastnice stěžovateli vyplatila, zcela pokrývá nemateriální újmu stěžovatele a žalobu zamítl.

3. potvrdil rozsudek obvodního soudu v jeho výroku I. o žalobě. Uvedl, že dobu 4 let od zahájení správního řízení do vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu nebylo možno považovat za přiměřenou ve smyslu věty druhé zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Částku 39 581 Kč, kterou vedlejší účastnice vyplatila jako kompenzaci stěžovateli, považoval za přiměřenou. stěžovatele poučil, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání za podmínek , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované , což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti podle uvedeného zákona.

5. Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel nevyčerpal dovolání, které bylo proti rozsudku městského soudu přípustné. Z tohoto důvodu je jeho ústavní stížnost nepřípustná. stěžovatele poučil, že za podmínek je možno proti jeho rozsudku podat dovolání.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že nemá možnost podat dovolání pro hodnotové omezení přípustnosti dovolání. Je zřejmé, že stěžovatel míní , dle něhož je dovolání nepřípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Poznamenat lze, že stěžovatel nesprávně v ústavní stížnosti odkazoval na , ve znění do 31. 12. 2012.

7. rozhodoval o odvolání proti rozsudku obvodního soudu, jehož výrokem I. byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 76 800 Kč. potvrdil výrok I. rozsudku obvodního soudu v celém rozsahu (tj. ohledně celé částky 76 800 Kč). Z rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, žádným způsobem nevyplývá, že by vyhodnotil, že odvolání směřuje proti rozsudku obvodního soudu v jiném než plném rozsahu. Pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska je určující, o čem rozhodoval odvolací soud, a z rozsudku městského soudu napadeného ústavní stížností, je jednoznačně patrné, že rozhodoval o peněžitém plnění ve výši 76 800 Kč.

8. Jen pro úplnost lze zmínit, že Ústavní soud z vyžádaného soudního spisu zjistil, že stěžovatel na první straně svého odvolání uvedl, že odvolání podává do výroku I. a II. rozsudku obvodního soudu, aniž by jakkoli zmiňoval, že by výrok I. napadl jen v omezeném rozsahu určité částky. V petitu odvolání stěžovatel navrhoval, aby rozsudek obvodního soudu zrušil a vydal rozhodnutí o tom, že vedlejší účastnice je stěžovateli povinna zaplatit částku 48 544 Kč, in eventum mu přiznal náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení před správním orgánem druhého stupně ve výši 9 375 Kč. Ústavní soud uvádí, že ani z takto formulovaného petitu nelze dovodit, že by odvolání směřovalo proti výroku I. rozsudku obvodního soudu jen do částky 48 544 Kč, jelikož stěžovatel navrhl rozsudek obvodního soudu zrušit, což se týká mj. celého výroku I. rozsudku obvodního soudu o zamítnutí žaloby o 76 800 Kč.

9. Lze tak shrnout, že dovolání proti rozsudku městského soudu nebylo nepřípustné dle , jak se mylně domnívá stěžovatel. Vyčerpáním všech procesní prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu , bylo ve stěžovatelově případě i vyčerpání dovolání, k čemuž však nedošlo.

10. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj