Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1769/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA, advokátem, sídlem Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2017 č. j. -247, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2016 č. j. -231 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. ledna 2016 č. j. -195, ve znění opravného usnesení ze dne 2. března 2016 č. j. -206, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na rovné postavení účastníků soudního řízení podle y, jakož i práva vyplývající z , 90 a 96 y.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") o stěžovatelově žalobě proti vedlejší účastnici, jejímž předmětem byla náhrada majetkové a nemajetkové újmy ve výši 16 959 679 Kč s příslušenstvím. Ta měla, stručně řečeno, stěžovateli vzniknout v souvislosti s trestním řízením, jímž mu bylo zabráněno pokračovat v úspěšném podnikání. Obvodní soud přiznal stěžovateli částku ve výši 96 800 Kč s příslušenstvím, ve zbytku pak žalobu zamítl. Postup orgánů činných v trestním řízení nebyl dle obvodního soudu příčinou vzniku stěžovatelovy újmy.

3. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") tak, že potvrdil rozsudek nalézacího soudu v jeho zamítavé části a sám nově zamítl žalobu v částce 96 800 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel dle odvolacího soudu neprokázal ani vznik relevantní újmy, ani příčinnou souvislost mezi jejím případným vznikem a postupem orgánů činných v trestním řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Přitom shledal, že stěžovatelovo dovolání vykazuje podstatné vady, neboť vůbec nespecifikuje, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti a neuvádí žádnou právní otázku. S odkazem na závěry judikatury Ústavního soudu tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nelze projednat.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel rozporuje závěr soudů o nedostatku příčinné souvislosti mezi postupem orgánů činných v trestním řízení a vznikem jeho újmy. Tato souvislost dle stěžovatele jednoznačně vyplývá z trestního spisu. Klíčové y z tohoto spisu, předložené stěžovatelem, však nebyly založené do spisu v daném řízení. Trestní spis byl pak nelogicky vrácen na původní soud ještě před jednáním odvolacího soudu. Odvolací soud tak tento důkaz neprovedl. Přitom mu muselo být zřejmé, že se tento důkaz ztratil. Bylo tedy jeho zodpovědností tento stav napravit. To vyplývá i z judikatury Ústavního soudu. Opačný postup je dle stěžovatele v rozporu se zákonem a porušením principů spravedlivého procesu. Stěžovatel tím byl zbaven ochrany jeho práv v soudním řízení. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Podle ustanovení může být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

8. Stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto jako vadné, neboť dle Nejvyššího soudu nesplňovalo vyžadované náležitosti, když stěžovatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, resp. neuvedl žádnou konkrétní otázku, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo.

9. Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení Nejvyššího soudu z ústavněprávního hlediska obstojí. Nejvyšší soud se podaným dovoláním zabýval co do jeho obsahu, přičemž jednoznačně uvádí, z jakého důvodu nelze z žádné jeho části dovodit splnění formálních náležitostí, nezbytných k jeho projednání. Odůvodnění je logické a odpovídající judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (souhrnně viz stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel konečně proti postupu Nejvyššího soudu nijak konkrétně v ústavní stížnosti nebrojí, když namítá toliko "nesprávné právní hodnocení". Proti postupu Nejvyššího soudu pak žádné konkrétní námitky v ústavní stížnosti nevznáší.

10. Tato skutečnost má nevyhnutelné procesní důsledky do posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadeným usnesením obvodního soudu a městského soudu (viz k tomu např. usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

). Z hlediska posouzení přípustnosti, resp. včasnosti ústavní stížnosti, totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení ), či nikoliv. Bylo-li totiž stěžovatelovo dovolání - řádně - odmítnuto proto, že vůbec neobsahovalo vymezení předpokladů jeho přípustnosti, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec "uvážil".

11. Je-li tedy předpokladem přípustné ústavní stížnosti řádné vyčerpání taktéž mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. ustanovení věta za středníkem , ve znění účinném od 1. 1. 2013, a např. usnesení ze dne 28. 3. 2013

sp. zn.

), je v daném kontextu třeba na stěžovatelovo dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě pak nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu - považovat za přípustnou.

12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl zčásti podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou a zčásti podle jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu