Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 904/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti H + J - stroje, s. r. o., sídlem Bratkovice 54, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem, sídlem Nádražní 58/110, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2017 č. j. -163 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2017 č. j. -152, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Československá obchodní banka, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d.

2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v řízení o zaplacení částky 969 816,14 Kč s příslušenstvím ze směnky usnesením ze dne 18. 10. 2017 č. j. -152 zastavil řízení o návrhu stěžovatelky (první žalované) ze dne 16. 10. 2017 na osvobození od soudního poplatku z důvodu změny jejich majetkových poměrů. Krajský soud konstatoval, že šlo o opakovanou žádost stěžovatelky, v níž však neuvádí žádné nové skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že v době od předchozího rozhodnutí o jejím návrhu na osvobození od soudního poplatku došlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala jiné rozhodnutí o poplatkové povinnosti. Její předchozí návrh byl přitom zamítnut, neboť nebyly shledány podmínky pro osvobození od soudního poplatku. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že věcnému projednání opětovného návrhu na osvobození od soudního poplatku brání překážka věci rozhodnuté, a proto řízení zastavil [viz , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 19. 12. 2017 č. j. -163 rozhodnutí krajského soudu potvrdil. Vrchní soud ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že je dána překážka věci rozsouzené podle , neboť skutková tvrzení stěžovatelky ohledně změny majetkových poměrů zůstala, i přes výzvu vrchního soudu k osvědčení jejich změny, zcela nekonkrétní. Za změnu přitom nelze považovat stěžovatelkou uváděný pohyb na bankovním účtu v řádu několika stokorun.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Postupem soudů došlo podle stěžovatelky k odepření přístupu ke spravedlnosti, a to k přezkoumání správnosti rozsudku krajského soudu ze dne 14. 12. 2016 č. j. -45, jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Stěžovatelka především poukazuje na to, že soudy nezohlednily rozdíl mezi zůstatky na bankovním účtu z roku 2016, kdy byl podán první návrh na osvobození od soudního poplatku, který činil 136 000 Kč a stavem bankovního účtu v době rozhodování o stávajícím návrhu (2 345,22 Kč). Je zjevné, že došlo k útlumu podnikatelské činnosti stěžovatelky, poklesu jejích disponibilních příjmů a tedy i ke změně majetkových poměrů, čímž se však soudy nezabývaly.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud úvodem podotýká, že není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Ústavní soud se v minulosti již ve více případech zabýval důvodností nároků na osvobození od soudních poplatků. Zásadně zastává stanovisko, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů [viz usnesení ze dne 17. 8. 2000

sp. zn.

(U 28/19 SbNU 275); rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na stránce http://nalus.usoud.cz)]. Současně však v řadě rozhodnutí připouští, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to tam, kde jde o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález ze dne 31. 8. 2004

sp. zn.

(N 125/34 SbNU 281)]. O žádný z uvedených případů v nyní posuzované věci nejde.

8. Stěžovatelka namítá, že se soudy nezabývaly změnou v jejích majetkových poměrech. Přehlíží ovšem, že soudy tuto změnu posuzovat ani nemohly, neboť u stěžovatelky v tomto směru nebyla uplatněna dostatečná tvrzení. Jak se totiž podává z usnesení vrchního soudu, stěžovatelka pouze poukázala na změnu stavu bankovního účtu mezi daty 1. 12. 2017 a 8. 12. 2017, která činila několik stokorun, což vrchní soud nepovažoval za dostatečné tvrzení, které by mohlo odůvodnit změnu majetkových poměrů. V této souvislosti je třeba připomenout, že i v řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno navrhovatel, tedy ve stávající věci stěžovatelka. Nesplní-li navrhovatel tuto svoji povinnost, nelze očekávat jiný postup soudů. Není přitom povinností soudů, aby ze své vlastní iniciativy doplňovaly či dokonce nahrazovaly procesní aktivitu stěžovatelky. Její tvrzení uplatňované až v ústavní stížnosti, že soudy měly zohlednit rozdíl ve stavu bankovního účtu v době rozhodování o první žádosti o osvobození od soudního poplatku a aktuálním stavem, je třeba za dané situace považovat za opožděné. Stěžovatelce však nic nebrání, aby podala nový návrh na osvobození od soudního poplatku, v němž řádně uvede všechny skutečnosti, které mohou odůvodnit změnu jejích majetkových poměrů.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu