Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1910/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Petra Dohodila, zastoupeného JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem Švehlova 46, Dvůr Králové nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2017 č. j. -37/celk.8, výroková část I., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se v ústavní stížnosti s odvoláním na porušení , a d a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v jeho výrokové části I.

Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením v insolvenční věci zamítl návrhy dlužníka (dále také "stěžovatel") ze dne 13. 3. 2017, a to na zrušení konkursu (výroková část I.) a na odklad dražby ve výroku specifikovaných nemovitých věci (výroková část II.). Soud zdůraznil, že k rozhodnutí o návrhu dlužníka na zrušení konkursu podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen " "), ani k jeho návrhu na odklad dražby předmětných nemovitostí nenařizoval jednání, a to ve smyslu citovaného zákona, neboť to jednak tento zákon nestanoví a ani sám soud to nepovažoval za nutné. K návrhu na zrušení konkursu soud podal podrobnou rekapitulaci dosavadního vývoje ve věci a zdůraznil, že pohledávka věřitele CONNING, s. r. o. (dále jen "věřitel") byla v insolvenčním řízení zjištěna, je navíc zajištěná i vykonatelná a námitky stěžovatele, který tuto pohledávku původně (v insolvenčním návrhu) nerozporoval, nemohou vzhledem k průběhu insolvenčního řízení obstát. Stejně tak nemůže mít v předmětném insolvenčním řízení žádné relevantní následky ani řízení probíhající u tamějšího soudu pod sp. zn. , neboť se věcně netýká pohledávky věřitele. O této pohledávce bylo pravomocně rozhodnuto již rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2009 č. j. -114, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2010 č. j. -152, když na tato rozhodnutí odkazoval s poukazem na vykonatelnost pohledávky sám stěžovatel. Krajský soud dále uvedl, že ani stěžovatelem připomínané řízení proti rozhodnutí katastrálního úřadu se nedotýká jeho majetkové podstaty, samotného insolvenčního řízení a ostatně i kdyby nějaké řízení ohledně pohledávky či jiného práva týkajícího se majetkové podstaty probíhalo, bylo by ve smyslu ve spojení s ze zákona přerušeno. Soud nemá pochybnosti, že na základě tvrzení samotného dlužníka byl jeho úpadek zjištěn zcela oprávněně a je na základě pravomocného rozhodnutí řešen konkursem. Jiná tvrzení dlužníka - ohledně v insolvenčním řízení zjištěné pohledávky a dokonce o "uhraditelnosti" pohledávek či o údajném potvrzení Jozefa Pikoly o zániku zástavního práva ze dne 14. 7. 2002, když došlo k vykonatelnosti pohledávky na základě rozhodnutí soudů v roce 2009 a 2010 - proto soud považoval za ryze účelová.

Stěžovatel poukázal na skutkové okolnosti souzené věci a uvedl, že napadené rozhodnutí vydal krajský soud, aniž by nařídil jednání. K zásahu do stěžovatelových základních práv měla přispět skutečnost, že uvedený soud nereflektoval postup Katastrálního pracoviště Hradec Králové, které odmítlo provést výmaz zástavního práva, v důsledku čehož "by došlo k odstranění nesprávného stavu". Insolvenční správce navíc "měl vyčkat či případně vstoupit do řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové".

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Výkon jeho pravomoci přichází v úvahu pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku; taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. "běžné" nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžuje vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí a interpretační libovůlí (srov. např. nález

sp. zn.

).

V kontextu dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn výklad běžného zákonodárství s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip omezení posuzovat pouze tehdy, jestliže by aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté y (srov. např. nález

sp. zn.

).

Nic takového však v souzené věci dovodit nelze. Soud aplikoval adekvátní právo a jeho použití náležitě a podrobně odůvodnil. Jedná se o výše připomenutou argumentaci Krajského soudu v Hradci, k níž Ústavní soud nemá v zásadě co dodat.

Ústavnímu soudu proto nezbývá než zopakovat, že pouhý nesouhlas, resp. polemika se závěry zastávanými insolvenčním soudem, které jsou běžným projevem jeho interpretace a aplikace insolvenčního práva, nemůže sám o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a tedy ani porušení základních práv. Ústavní soud usuzuje, že se jej stěžovatel snaží postavit do pozice další soudní instance, která bude reflektovat jeho kusé a (při srovnání s jeho podáním krajskému soudu ze dne 13. 3. 2017) opakované výtky, jež Krajský soud v Hradci Králové již přesvědčivě popřel. Ústavní soud však není povolán k tomu, aby stěžovateli opětovně připomínal podstatnou argumentaci insolvenčních soudů, kterou sám z hlediska ústavnosti akceptuje. Argumentaci insolvenčního soudu považuje za logickou, jasnou, přesvědčivou a tedy i z ústavněprávního hlediska za plně akceptovatelnou.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2018

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu