Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1537/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Proška, zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem sídlem Moskevská 637/6, Liberec IV - Perštýn, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2015 č. j. -139, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2013 č. j. -92 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. května 2013 č. j. -75, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, a České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 17/65, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 2. 5. 2018 doručenou Ústavnímu soudu následujícího dne domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 11. 2015 č. j. -139 odmítl dovolání stěžovatele (žalobce) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 12. 2. 2015 č. j. -131, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 10. 2014 č. j. -113, jímž obvodní soud zamítl žalobu na obnovu řízení. Řízení o zaplacení částky ve výši 848 618,20 Kč s příslušenstvím, u něhož se stěžovatel domáhal povolení obnovy, bylo skončeno rozsudkem obvodního soudu ze dne 24. 5. 2013 č. j. -75 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 24. 10. 2013 č. j. -92 tak, že žalobě stěžovatele bylo vyhověno toliko do částky 9 381,80 Kč; ve zbytku tj. co do částky 839 236,40 Kč byla žaloba zamítnuta.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že zaplacení částky ve výši 848 618,20 Kč se domáhal z titulu finanční náhrady za pozemky, které byly jeho otci v roce 1966 odebrány a následně v rámci uplatnění restitučního nároku nebyly vydány. Stěžovatel připouští, že promeškal veškeré lhůty pro podání ústavní stížnosti, avšak domnívá se, že v důsledku změny výkladu rozhodných ustanovení (konkrétně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů) Ústavním soudem, by Ústavní soud nyní neměl trvat na dodržení lhůty a měl by tuto ústavní stížnost posoudit. Stěžovatel proto žádá o prominutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, když její počátek odvozuje od okamžiku, kdy se dověděl o nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017

sp. zn.

.

4. Před posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je zčásti opožděná a zčásti nepřípustná.

5. Podle má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Posledním opravným prostředkem v řízení o obnově řízení bylo jeho dovolání proti usnesení městského soudu ze dne 12. 2. 2015 č. j. -131. Jak se podává z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 2. 12. 2015. Posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo tedy úterý 2. 2. 2016. Pokud však stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 2. 5. 2018, je zcela zjevné, že tak učinil po uplynutí zákonem stanovené lhůty, což ostatně sám připustil. Ústavní soud musí konstatovat, že uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty neumožňuje jakkoliv zhojit či prominout.

7. Vůči rozsudku městského soudu ze dne 24. 10. 2013 č. j. -92 a rozsudku obvodního soudu ze dne 24. 5. 2013 č. j. -75, o jejichž obnovu stěžovatel usiloval, je třeba konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti sám uvádí, že proti výše uvedeným rozsudkům nepodal dovolání, přičemž uvedenou skutečnost potvrzuje i databáze Ministerstva spravedlnosti České republiky (viz http://infosoud.justice.cz). Jeho podání je ovšem podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti.

8. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout zčásti podle jako opožděně podanou a zčásti podle jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2018

Jiří Zemánek

soudce zpravodaj