Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1658/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka, o ústavní stížnosti Kateřiny Smejkalové, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2018 č. j. -6, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 14. května 2018, stěžovatelka podle ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2018 č. j. -6. Podle tvrzení stěžovatelky bylo napadeným rozhodnutím porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatelka podala k Městskému soudu v Brně návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 8. února 2018 a ten uvedený návrh předložil dne 15. února 2018 Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí. Krajský soud v Brně usnesením napadeným ústavní stížností návrh, aby byla Městskému soudu v Brně ve věci sp. zn. určena lhůta jednoho měsíce pro rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce, zamítl.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že jako osoba povinná (coby zástavní dlužník z titulu soudcovského zástavního práva) v řízení v exekuční věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. se svým návrhem domáhala určení lhůty k rozhodnutí o jejím návrhu na zastavení exekuce, která byla nařízena k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 20 176 292,70 Kč s příslušenstvím, prodejem ideálních podílů na specifikovaných nemovitostech.

4. Určení lhůty jednoho měsíce pro rozhodnutí o jejím návrhu na zastavení exekuce se stěžovatelka domáhala z důvodu, že zajištění nemovitostí bylo zřízeno proti původnímu vlastníkovi coby povinného z exekučního titulu a na ni bylo převedeno za okolností, které podle jejího názoru z ní nečiní dalšího vlastníka, na něhož by zároveň s vlastnictvím mělo přejít i soudcovské zástavní právo. Dále stěžovatelka namítala, že od zahájení exekuce uplynuly již 4 roky a soudní exekutor připravuje prodej zastavených nemovitostí.

5. Stěžovatelka má za to, že Městskému soudu v Brně nic nebrání v tom, aby o jejím návrhu na zastavení exekuce rozhodl.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle y a Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole, anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

8. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle , jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tyto podmínky byly v dané věci splněny.

9. Judikatura Ústavního soudu staví na objektivním pojmu průtahů, které musí být po určité době konstatovány i bez ohledu na množství napadlých věcí, organizaci daného soudu či jeho nedostatečné administrativní a technické zázemí [např. nálezy ze dne 19. února 2004

sp. zn.

(N 24/32 SbNU 219), ze dne 7. března 2005

sp. zn.

(N 46/36 SbNU 487), nebo ze dne 13. května 2010

sp. zn.

(N 107/57 SbNU 377)].

10. Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v y, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít. Toto řízení ale nemůže sloužit k vynucování procesních úkonů, které soud provést nechce, resp. k vynucování procesních úkonů, které chce svéhlavě provést jen samotný navrhovatel. Současně toto řízení není pokračováním řízení dotčeného návrhem a neslouží ani k přezkumu správnosti dosavadního procesního postupu - tato činnost náleží především soudu odvolacímu ( a násl. ), případně soudu rozhodujícímu o žalobě pro zmatečnost ( a násl. ). Příslušný soud se ve věci předmětného návrhu nemůže ani zabývat posouzením toho, zda v exekučním řízení jsou či nejsou dány důvody pro zastavení exekuce, in concreto, zda je návrh na zastavení exekuce důvodný.

11. Krajský soud v Brně dále uvedl, že z obsahu spisu Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. je zřejmé, že zatímní nerozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce není důsledkem nečinnosti soudu či jiného aktu svévole. Oddalování rozhodnutí je založeno na racionálním a odůvodněném základě, jehož součástí jsou určité související skutečnosti (vymáhání téže pohledávky vůči jinému subjektu v jiném vykonávacím řízení) a právní argumentace (souvislost s jiným vykonávacím řízením, resp. důsledky konkrétního očekávaného soudního rozhodnutí pro průběh exekuce dotčené návrhem na určení lhůty). Za této situace nelze po soudu příslušnému k řízení o návrhu na určení lhůty požadovat, aby přezkoumal opodstatněnost důvodů nečinnosti Městského soudu v Brně, neboť by to bylo obdobné, jako posuzování důvodnosti návrhu na zastavení exekuce. Proto krajský soud návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítl.

12. Z uvedeného plyne, že předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci Krajským soudem v Brně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že krajský soud se celou věcí řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, podle kterých zákonných ustanovení postupoval a své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

13. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.

14. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu