Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1052/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Bohuslava Vránka, CSc., Mgr. Milady Vránkové a Jakuba Vránka, všech zastoupených JUDr. Danou Novákovou, advokátkou, sídlem Nádražní 2229/54, Žďár nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 31. ledna 2018 sp. zn. a usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 10. října 2017 č. j. 129 EXDC 4/17-6, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti uvedených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, sídlem Škroupova 150, Chrudim, jako účastníků řízení, a Mgr. Martina Horáka, sídlem Svatopetrská 35/7, Brno, insolvenčního správce dlužníka Ing. Bohuslava Vránka, CSc., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle a d (dále jen " "), zásada rovnosti účastníků řízení podle y, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 31. 1. 2018 sp. zn. odmítl odvolání stěžovatelů, jímž brojili proti usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim (dále jen "soudní exekutor"), ze dne 10. 10. 2017 č. j. 129 EXDC 4/17-6, kterým byla určena cena nemovitostí blíže specifikovaných v tomto usnesení a kterým soudní exekutor dále rozhodl o tom, že zanikají věcná břemena zřízená ve prospěch stěžovatelů Ing. Bohuslava Vránka, CSc., a jeho manželky Mgr. Milady Vránkové k pozemkům v tomto usnesení rovněž blíže specifikovaným. Důvodem pro odmítnutí odvolání stěžovatelů byla skutečnost, že bylo podáno osobami neoprávněnými [ , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], neboť s ohledem na soudní praxi nemohli být účastníky tohoto řízení.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Vyslovují přesvědčení, že jsou účastníky řízení (podle a 2 ) a krajský soud měl jejich odvolání řádně projednat. Rovněž zastávají názor, že za situace, kdy nedošlo k vypořádání společného jmění Ing. Bohuslava Vránka, CSc., a jeho manželky Mgr. Milady Vránkové, nebyl vedlejší účastník řízení (Mgr. Martin Horák) oprávněn realizovat dražbu majetku náležejícího do společného jmění.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se podle rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti usnesení krajského soudu, jímž bylo odmítnuto jejich odvolání proti usnesení soudního exekutora. V této souvislosti stojí za připomenutí, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu (srov. věta druhá exekučního řádu). Podle exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že v případech, kdy je exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. exekučního řádu). Podle může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

7. Přestože stěžovatelé ústavní stížností brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejich odvolání, a proti němuž je tedy s ohledem na výše uvedené znění přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nikterak nevyplývá, že by stěžovatelé právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využili. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839)].

8. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon ochraně jejich práv poskytuje, a proto je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako takovou ji musel soudce zpravodaj podle odmítnout.

9. Vzhledem ke způsobu vyřízení věci odmítnutím ústavní stížnosti ztratilo rozhodování o návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí svoje opodstatnění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 30. května 2018

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj