Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 233/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) obchodní společnosti EKOSERVIS - DANĚ A ÚČETNICTVÍ s. r. o., sídlem Příkop 843/4, Brno, a 2) V. S., obou zastoupených JUDr. Prokopem Benešem, advokátem, sídlem Antala Staška 510/38, Praha 4 - Krč, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Jihlavě ze dne 20. listopadu 2017 č. j. -15, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) České republiky (dále jen " ") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného příkazu Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud"), neboť jím, a následným postupem, došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí podle základních práv a svobod (dále jen " "), práva na zachování listovního tajemství a jiných písemností a záznamů podle , jakož i práv vyplývajících z a a . Stěžovatelé se dále domáhají toho, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), pokračovat v porušování uvedených práv stěžovatelů a přikázal jí obnovit stav před jejich porušením.

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že okresní soud nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků, konkrétně kanceláří, v nichž vykonává činnost stěžovatelka a další obchodní společnosti. Uvedený příkaz byl vydán v trestním řízení, kde je stíháno pět fyzických osob a tři právnické osoby pro podezření ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů, jehož se měly dopustit, stručně řečeno, tak, že při uzavírání úvěrů s bankou vykazovaly fiktivní údaje o své činnosti, což jim mělo usnadnit získání úvěru. V prostorách, kde byla nařízena prohlídka, mělo být účetnictví obviněných osob, jehož zajištění je nezbytné pro srovnání údajů poskytnutých bance. Klíčové účetnictví měl vést stěžovatel, a to právě v době poskytování úvěrů. Podle příkazu tedy mělo být zajištěno účetnictví 11 obchodních společností, jež souvisí s trestním stíháním.

II.

Argumentace stěžovatelů

3. Oba stěžovatelé v první řadě namítají, že byli policií donuceni vydat věci ve větším rozsahu, než uváděl příkaz k prohlídce. Dále stěžovatelka namítá, že některé zabavené věci jsou v protokolu tak neurčitě popsány, že to zakládá jeho nepřezkoumatelnost a nezákonnost. Policie tak překročila oprávnění dané jí soudním příkazem. Policie hledala účetnictví všech společností, sídlících se stěžovatelkou, ačkoliv podle soudního příkazu měla získávat jen důkazní materiál k obviněným osobám.

4. Proti samotnému příkazu pak stěžovatelé namítají, že z jeho odůvodnění není zřejmé, kdy mělo k trestné činnosti docházet, a nelze tedy přezkoumat, zda zabavené věci s tímto obdobím korespondují. Stěžovatelé nemají přístup do trestního spisu, neboť nejsou obvinění. V příkazu není popsána žádná konkrétní souvislost mezi všemi dotčenými společnostmi a stíhanou trestnou činností. To je dle stěžovatele nepřípustné. V napadeném příkazu je dle stěžovatelů naprosto neuvážené vymezení rozsahu věcí, jež měly být cílem prohlídky. Není odůvodněn závěr, že by provedení prohlídky bylo v celém rozsahu neodkladným a neopakovatelným úkonem. Stěžovatel je zřejmě v dané věci prověřován, avšak není obviněn. Odůvodnění prohlídky v této fázi trestního řízení proto musí být zevrubnější. Stěžovatelé se domnívají, že formální skutečnost stíhání jiných osob byla zneužita k získání důkazů ohledně činnosti nestíhaných stěžovatelů a jiných společností. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil napadený příkaz k prohlídce, zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušení práv stěžovatelů a nařídil mu obnovit stav před tímto porušením.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků je dle Ústavního soudu přesvědčivě, logicky a obsáhle odůvodněn. Vyplývají z něj všechny klíčové okolnosti, důležité aspekty vyšetřované trestné činnosti, propojení mezi jednotlivými subjekty a zejména nezbytnost opatření hledaných věcí ve vztahu ke stíhané trestné činnosti. V otázce dostatečnosti odůvodnění tak nemůže Ústavní soud okresnímu soudu cokoliv vytknout. Závěr o nezbytnosti provést prohlídku je opřen o dostatečné množství skutkových okolností, které ani stěžovatel nijak nerozporuje, a jejichž přezkum Ústavnímu soudu v této fázi trestního řízení nepřísluší. Stěžovatelovo tvrzení, že prohlídka směřovala ve skutečnosti proti němu a měla tedy být provedena (a odůvodněna) jako neodkladný a neopakovatelný úkon, je ryzí spekulací, na jejímž základě nemůže Ústavní soud zrušit příkaz k prohlídce v důvodně vedeném trestním řízení proti jiným osobám. Jestliže by se toto tvrzení potvrdilo, bylo by nutné vzít jej v potaz v pozdější fázi případného trestního řízení. Těžko však tuto stěžovatelovu námitku mohl zohlednit okresní soud při vydávání napadeného příkazu k prohlídce. Lze tedy uzavřít, že napadený příkaz splňuje všechny ústavní náležitosti.

8. Brojí-li dále stěžovatel proti některým částem protokolu o provedení prohlídky, je třeba konstatovat, že ani potvrzené pochybení policejního orgánu nemůže vést ke zrušení příkazu k prohlídce. Překročí-li však policejní orgán oprávnění dané mu soudním příkazem, je zásah Ústavního soudu namístě. Nic takového však Ústavní soud v dané věci neshledal. Policejní orgán podle protokolů zabavil materiály, které by se mohly vztahovat ke společnostem uvedeným v příkazu k prohlídce. Jsou-li některé položky zabavených věcí popsány poněkud neurčitě, což například u zabavování značného množství listin není vyloučeno, lze toto pochybení napravit v další fázi trestního řízení, jejich specifikováním. K tomu je však primárně povolán dozorující státní zástupce a teprve poté ve výjimečných případech Ústavní soud.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu