Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1071/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti M. D., zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem v Liberci, Sokolovské náměstí 312/1, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. ledna 2018, č. j. -1490, a Okresního soudu v Liberci ze dne 19. července 2017, č. j. -1448, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, jimiž měl být zkrácen v základních právech, zaručených v a 36 odst. 1 a 3 d.

Výše uvedeným usnesením Okresní soud v Liberci zamítl návrh odsouzeného stěžovatele na obnovu řízení ve věci; Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci citovaným usnesením stížnost stěžovatel zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl shledán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, č. j. -1324, pro skutky uvedené pod body I. - VI. K odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. , znovu rozhodl o skutcích II. III. a IV. stěžovatele shledal vinným a odsoudil jej, ohledně skutků I., V. a VI. věc vrátil soudu prvního stupně (věc nadále vedena pod sp. zn. ). Proti novému rozsudku okresního soudu podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dne 11. srpna 2015, č. j. -149. Ve všech případech byly použity odposlechy a záznamy z telekomunikačního provozu, a proto stěžovatel požádal Nejvyšší soud o přezkoumání jejich zákonnosti. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. listopadu 2016, č. j. -21, dospěl k závěru, že vydáním příkazu k odposlechu ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. , Okresní soud v Liberci porušil ustanovení § 88 odst. 1 a 2 trestního řádu, a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci následným opatřením ze dne 24. listopadu 2008, sp. zn. , prodlužujícím trvání odposlechů, porušil ustanovení § 88 odst. 1 a 4 trestního řádu.

Nezákonné odposlechy byly použity k odsouzení stěžovatele, který proto podal návrh na obnovu řízení, o němž rozhodly soudy napadenými usneseními. Stěžovatel má za to, že rozhodnutí jsou nesprávná, porušují jeho zaručená práva, popisuje jednotlivá pochybení, odkazuje na relevantní judikaturu (například

sp. zn.

), navrhuje zrušení napadených usnesení a přiznání náhrady nákladů za řízení před Ústavním soudem.

Z napadených usnesení, jakož i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, č. j. -96, ze dne 11. prosince 2013, č. j. -83, ze dne 15. listopadu 2016 č. j. -21, a ze dne 15. března 2017, č. j. -48, jakož i z usnesení Ústavního soudu ze dne 5. února 2015,

sp. zn.

, zjistil Ústavní soud následující okolnosti případu:

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, č. j. -1324, uznán vinným jednak trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákona (bod I.), třemi trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona (body II., III. a IV.), dále trestným činem porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 téhož zákona (bod V.) a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (bod VI.), a za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let do věznice s dozorem; současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a bezpečnostních sborech na dobu deseti let. Vedle toho byl zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle , věta druhá, , neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal.

K odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. , napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I., V. a VI. a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ve vztahu ke stěžovateli zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že mu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele (body II., III. a IV.) uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání tří let, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a bezpečnostních sborech na dobu pěti let.

Žádost stěžovatele podle § 88 odst. 8 trestního řádu Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. dubna 2013, č. j. -96, odmítl. Proti odsuzující části rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. prosince 2013, č. j. -83, odmítl; následnou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 5. února 2015,

sp. zn.

.

V části, v níž krajský soud věc vrátil k novému projednání, rozhodl Okresní soud v Liberci dne 20. ledna 2015, sp. zn. . Stěžovatel byl shledán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) a trestným činem porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, podmíněně odloženým na zkušební dobu čtyř roků, k trestu zákazu činnosti na dobu šesti roků; současně byl pro další popsaná jednání zproštěn obžaloby, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, sp. zn. , a dalších obsahově navazujících rozhodnutí.

O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze 11. srpna 2015, sp. zn. , a napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a nově jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, podmíněně odloženým na zkušební dobu čtyř roků, k trestu zákazu činnosti specifikované ve výroku na šest let, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, sp. zn. , a výroku o trestu v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. , jakož i další obsahově navazujících rozhodnutí.

K dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. března 2017, č. j. -48, zrušil ohledně stěžovatele rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního soudu v Liberci a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud tak rozhodl v souvislosti se svým výše zmíněným usnesením ze dne 15. listopadu 2016, č. j. -21, stran nezákonnosti provedených odposlechů.

Jakkoliv jsou věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. a provázány, krajský soud rozsudkem ze dne 31. ledna 2013 rozhodl pravomocně o výrocích pod body II. až IV. rozsudku nalézacího soudu proto, že u nich nepovažoval za podstatné žádné provedené odposlechy, neboť v těchto výrocích byla vina obviněného prokázána ostatními důkazy. Naopak, věc vedená nadále pod sp. zn. , byla vyloučena proto, že rozhodnutí o výrocích I., V. a VI. byla založena právě na odposleších.

Stěžovatel navrhl obnovu proto, že v řízení o jiném jeho trestně stíhaném jednání byly odposlechy provedeny v rozporu se zákonem a dovozuje vztah i k dalšímu řízení. Ústavní soud nespatřuje tvrzené pochybení v tom, že uvedenou okolnost obecné soudy nevyhodnotily jako novum. Je totiž věcí obecných soudů v řízení o návrhu na povolení obnovy posoudit důvodnost návrhu a prověřit, zda obsahuje skutečně nové poznatky a důkazy, které mohou zvrátit původní závěry soudů - v opačném případě je namístě návrh odmítnout.

V projednávané věci tak soudy učinily srozumitelně, přezkoumatelně a správně, popsaly průběh jednotlivých řízení a uvedly, proč návrh odmítly. Takový postup je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady posoudit, zda jde o skutečnosti nové, významné či bezpředmětné. Následný nesouhlas stěžovatele není způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti a představuje pouhou polemiku se závěry obecných soudů. Ústavní soud pak jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) není obecným soudem dalšího stupně a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem, což se v tomto případě nestalo.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu