Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1290/18

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Petry Nickové, zastoupené JUDr. Janou Švestkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Nad Zlíchovem 9, proti usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. -59 ze dne 1. 2. 2018 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -68 ze dne 26. 2. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení a d domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí okresního soudu, kterým bylo řízení o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím ve vztahu ke stěžovatelce vyloučeno k samostatnému řízení, a rovněž uvedeného rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí jako nepřípustné.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky po bývalém manželovi stěžovatelky, jako po prvním žalovaném, a po stěžovatelce, jako druhé žalované, z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené dne 15. 2. 2007 mezi žalobcem a prvním žalovaným. Soud prvního stupně s ohledem na to, že řízení bude nucen ve vztahu ke stěžovatelce z důvodu její dlouhé nemoci přerušit, přičemž účastníci nejsou nerozdílnými společníky a první žalovaný uplatněný nárok uznává, s odvoláním na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení podle , vyloučil řízení o nároku ve vztahu ke stěžovatelce k samostatnému projednání.

Stěžovatelka namítá, že vyloučením řízení o zaplacení žalované částky k samostatnému projednání došlo na její straně k nenapravitelné újmě a porušení procesní rovnosti účastníků řízení, neboť je zbavena možnosti uplatnit svá procesní práva k základu tvrzeného nároku, který její bývalý manžel patrně uzná. I kdyby následně prokázala, že tvrzený úvěr vůbec nevznikl, restituce jejích zákonných práv by již byla zcela vyloučena.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci je rozhodnutí, kterým se věc vylučuje k samostatnému řízení, rozhodnutím ve smyslu ust. odst. , kterým se upravuje vedení řízení, a teprve rozhodnutí, jímž by bylo žalobě proti stěžovatelce vyhověno, by bylo možno považovat za rozhodnutí, které by mohlo být na újmu práv stěžovatelky, je v rozporu s právem stěžovatelky na spravedlivý proces.

Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky i obsah napadených rozhodutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh nepřípustný a zčásti o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené , a to včetně podmínky přípustnosti a včasnosti ústavní stížnosti.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Takovým procesním prostředkem je i žaloba pro zmatečnost. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání.

Tvrdí-li stěžovatelka, že ze strany soudu byl učiněn vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele.

Z podané ústavní stížnosti však nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku využila. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost posoudit jako návrh nepřípustný.

Pokud jde o usnesení Okresního soudu Praha-východ - s ohledem na řádné poučení dané stěžovatelce v souladu s ust. o nepřípustnosti odvolání - je ústavní stížnost směřující do tohoto usnesení nutno považovat za návrh podaný po lhůtě stanovené v ust. . Rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ bylo totiž právní zástupkyni stěžovatelky doručeno 4. 2. 2018, zatímco ústavní stížnost byla podána až dne 11. 4. 2018.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a písm. b) zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2018

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj