Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1369/18

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Bohuslava Kudlika, zastoupeného Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem, se sídlem Sokolská třída 21, 702 00 Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2018 č. j. -244, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a za účasti 1. Okresního soudu v Ostravě, 2. Krajského soudu v Ostravě a 3. Libora Václavíka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 19. dubna 2018 návrh ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž se Bohuslav Kudlik (dále jen "stěžovatel" nebo "žalobce") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byl porušen článek 2 odst. 3 y, článek 2 odst. 2 a 3, článek 4 odst. 1 a článek 36 odst. 1 d.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil:

U Okresního soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud") probíhá pod sp. zn. občanskoprávní spor mezi stěžovatelem jako žalobcem a Liborem Václavíkem jako žalovaným, o částku 226.176,- Kč s příslušenstvím.

Rozsudkem nalézacího soudu ze dne 27. 10. 2015 č. j. -108 bylo žalobě vyhověno.

O odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 4. 5. 2016 č. j. -146 tak, že rozsudek nalézacího soudu potvrdil.

O dovolání žalovaného rozhodl Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") rozsudkem ze dne 30. 1. 2018 č. j. -244 tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2016 č. j. -146 a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Důvodem kasace napadeného rozhodnutí bylo, že dovolací soud se neztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož protiprávní jednání Libora Václavíka (zaměstnavatele a žalovaného) spočívající v tom, že s žalobcem nerozvázal pracovní poměr z důvodu dle § 52 písm. d) zák. práce, bylo v příčinné souvislosti s údajnou škodou žalobce odpovídající dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku, za níž měl žalovaný odpovídat dle § 265 odst. 2 zák. práce.

III.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti závěru dovolacího soudu, dle něhož měl v situaci, kdy jeho zaměstnavatel nepřistoupil k ukončení pracovního poměru dle § 52 písm. d) zák. práce, sám iniciovat skončení pracovního poměru a tak se i domoci odstupného ve výši dvanáctinásobku průměrné měsíční mzdy. Dle stěžovatele se však takový postup z žádného právního předpisu nepodává a v podstatě tak jde o dotváření práva v neprospěch zaměstnance. Zároveň stěžovatel nesouhlasí ani s právním názorem dovolacího soudu, dle něhož tím, že s ním zaměstnavatel nerozvázal pracovní poměr, mu nevznikla škoda odpovídající právě výši nevyplaceného odstupného.

IV.

Dříve než Ústavní soud mohl přistoupit k vlastnímu přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacího soudu, musel se zabývat otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje veškeré náležitosti dle .

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení je odrazem principu subsidiarity ústavní stížnosti, která je obecně až posledním prostředkem ochrany základních práv a svobod. Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní.

Obecně proto není přípustná ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí dovolacího soudu v okamžiku, kdy je toto rozhodnutí vydáno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. ledna 2014

sp. zn.

, ze dne 31. března 2014

sp. zn.

, ze dne 19. února 2015

sp. zn.

, anebo ze dne 22. dubna 2015

sp. zn.

, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na webové stránce http://nalus.usoud.cz/). Kasačním rozhodnutím totiž řízení nekončí a věc se vrací k dalšímu projednání. V rámci dalšího řízení před obecnými soudy se přitom lze nadále domáhat ochrany základních práv a svobod (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 4. prosince 2013

sp. zn.

, či ze dne 30. ledna 2014

sp. zn.

). Až poté, co bude řízení definitivně skončeno, lze ústavní stížností napadnout konečné meritorní rozhodnutí, a případně - bude-li to ještě zapotřebí - spolu s ním i kasační rozhodnutí (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ze dne 21. února 2012

sp. zn.

, body 26-30, ze dne 18. září 2012

sp. zn.

, body 37-39, či ze dne 9. prosince 2014

sp. zn.

, bod 16).

V projednávané věci stěžovatel napadá kasační rozsudek dovolacího soudu. Na základě tohoto rozhodnutí se věc vrátila k dalšímu řízení a rozhodování k odvolacímu soudu v Ostravě. Soudní řízení tak dosud není pravomocně skončeno. Jak bylo vyloženo výše, za této situace je ústavní stížnost obecně nepřípustná.

Ústavní soud s odvoláním na své již zmíněné usnesení

sp. zn.

zdůrazňuje, že napadený rozsudek dovolacího soudu není konečným rozhodnutím. Toto rozhodnutí dovolacího soudu není samo o sobě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení .

Zbývá dodat, že případy kdy Ústavní soud připouští ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí soudu vyššího stupně, jsou výjimečné. Postupuje tak např. z důvodu nedostatečného odůvodnění a tím i nepřezkoumatelnosti napadeného kasačního rozhodnutí nebo pro podjatost soudu. V projednávané věci však Ústavní soud důvody pro takový postup neshledal.

Protože ústavní stížnost nebyla v dané věci ex lege přípustná, nezbylo Ústavnímu soud než ji odmítnout podle ustanovení jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2018

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj