Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3064/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Blažeje, zastoupeného JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Výsledku I 1523/3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2017 č. j. -19, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a za účasti 1. Městského soudu v Praze, 2. Ministerstva práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 a 3. Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ústí nad Labem, Dvořákova 1609/18, 400 21 Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 2. 10. 2017 Lukáš Blažej (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení ve věci příspěvku na bydlení.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 27. 11. 2015 žalobce podal žádost o příspěvek na bydlení podle a násl. , o státní sociální podpoře (dále jen " "). Žalobce má trvalý pobyt v bytě v Ú., fakticky však žádal o příspěvek na bydlení na vysokoškolských kolejích H. v P., kde má uzavřenou smlouvu o ubytování, nemá zde však trvalý pobyt.

Dne 5. 2. 2016 rozhodnutím č. j. 62914/16/UL Úřad práce ČR - krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen "úřad práce") příspěvek na bydlení žalobci nepřiznal, jelikož žalobce nedoložil nájemní smlouvu k bytu, ve kterém je hlášen k trvalému pobytu, a doklad o výši nákladů na bydlení.

Dne 3. 3. 2016 rozhodnutím č. j. MPSV-2016/38350-916 Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "žalovaný") odvolání žalobce zamítlo a rozhodnutí úřadu práce ze dne 5. 2. 2016 č. j. 62914/16/UL potvrdilo.

Dne 24. 3. 2017 rozsudkem č. j. -40 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2016 č. j. MPSV-2016/38350-916 zamítl.

Dne 12. 7. 2017 rozsudkem č. j. -19 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 24. 3. 2017 č. j. -40 zamítl (výrok I). Kasační soud kasační stížnost shledal nedůvodnou a v podrobném odůvodnění vyložil podmínky pro vznik nároku na příspěvek na bydlení, jak plynou z ustanovení § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Kasační soud poukázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména na nález ze dne 20. 5. 2008

sp. zn.

(N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.) a na usnesení ze dne 15. 11. 2001

sp. zn.

, z nichž plyne, že výše citovaným ustanovením zákona o státní sociální podpoře stanovené podmínky nelze rozšiřovat nad rámec výslovného znění zákona. Podle kasačního soudu žalobce není osobou oprávněnou čerpat příspěvek na bydlení na vysokoškolské koleji, neboť k tomuto objektu nemá užívací titul, který zákonodárce se vznikem nároku na tuto dávku spojuje, a nemá zde ani přihlášen trvalý pobyt. Takový závěr není v rozporu s ústavně zaručenými právy žalobce na pomoc v hmotné nouzi, na vzdělání, ani na svobodnou volbu povolání, neboť nezasahuje jádro těchto práv.

III.

V ústavní stížnosti se stěžovatel obecně vyjádřil k povaze sociálních práv a příspěvku na bydlení. Poukázal na relevantní odbornou literaturu, na článek 41 odst. 1 a na článek 4 odst. 4 d (dále jen " "), a na nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008

sp. zn.

(N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.). Stěžovatel se dále vyjádřil k odkazu kasačního soudu na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001

sp. zn.

a jeho dalším odkazům na relevantní rozhodnutí významná pro věc stěžovatele, a uvedl, že jeho věc je skutkově odlišná.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost, postrádající jakoukoliv relevantní ústavně právní argumentaci, je zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které kasační soud svým ústavní stížností napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou, jsou v rozhodnutí kasačního soudu přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat.

Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry kasačního soudu, a dalších ve věci stěžovatele rozhodujících orgánů veřejné moci, o nesplnění podmínek nároku na příspěvek na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře. Stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí založit nemohly.

Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry kasačního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu