Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 584/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky ThMgr. MUDr. Šárky Kučerové Cihelkové, DiS., proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2017 č. j. -381, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. června 2016 č. j. -205, rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. listopadu 2015 č. j. -125, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2017 č. j. -300 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. června 2017 č. j. -256, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze, Okresního soudu v Příbrami, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Oblastní nemocnice Příbram, a. s., sídlem gen. R. Tesaříka 80, Příbram, jako vedlejší účastnice řízení, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení § 3 věty druhé vymezené slovy "a pracovní vztahy vymezené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr", § 76, části ustanovení § 77 odst. 1 vymezené slovy "a dohoda o pracovní činnosti", odst. 3 věty první vymezené slovy "o pracovní činnosti" a věty druhé vymezené slovy "a u dohody o pracovní činnosti", části ustanovení § 77 odst. 4 vymezené slovy "nebo dohody o pracovní činnosti" a odst. 5 věty první vymezené slovy "nebo dohodu o pracovní činnosti" a věty druhé vymezené slovy "nebo dohody o pracovní činnosti", jakož i odst. 6 vymezené slovy "nebo dohody o pracovní činnosti" , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud vyslovil, že "pracovní poměr na dobu určitou s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené nebo zaměstnankyní nebo zaměstnancem, kteří čerpají rodičovskou dovolenou, nesmí skončit uplynutím sjednané doby", a dále aby zrušil shora uvedená zákonná ustanovení a aby zrušil shora označený rozsudek Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Praze ve výroku I, a to v části vymezené slovy "se ve výroku II potvrzuje", jakož i ve výroku II, dále pak rozsudek Okresního soudu v Příbrami ve výroku I a II, usnesení Městského soudu v Praze ve výroku I a II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ve výroku I.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelčin návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem ( a 31 ). Z tohoto důvodu stěžovatelku vyzval, aby uvedenou vadu návrhu odstranila ve třicetidenní lhůtě; tato výzva byla stěžovatelce (podle ) doručena dne 1. 3. 2018.

3. Dopisem ze dne 3. 4. 2018, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatelka požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu o tři týdny, současně požádala o prominutí zmeškání lhůty, což odůvodnila svým zahraničním pobytem; tuto skutečnost však ničím nedoložila, ač uvedla, že tak učiní. Ústavní soud nicméně přípisem (doručeným stěžovatelce podle dne 19. 4. 2018) této žádosti vyhověl a lhůtu stěžovatelce prodloužil do 30. 4. 2018 Stěžovatelka však v této (prodloužené) lhůtě vady svého návrhu neodstranila, a neučinila tak ani do dnešního dne.

4. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle a odst. 2 písm. b) odmítl. Současně odmítl i stěžovatelčin návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, neboť ten - jakožto návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu