Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 543/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti R. K., zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2017, č. j. -471, Městského soudu v Brně ze dne 24. října 2017, č. j. -454, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měl být zkrácen v právu na spravedlivý proces, zakotveném v d.

Výše uvedeným usnesením Městský soud v Brně zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení (výrok I.) a vyslovil, že se stěžovatel osvědčil z výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. října 2014, sp. zn. , který nabyl ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2015, sp. zn. , právní moci (výrok II.), a na odsouzeného se hledí, jako by nebyl odsouzen. Následnou stížnost Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl shledán vinným a odsouzen pro přečin ublížení na zdraví podle k trestu odnětí svobody na osm měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu 24 měsíců, a byla mu uložena povinnost nahradit podle svých sil způsobenou škodu poškozenému i zdravotní pojišťovně. Pouze poškozený podal proti rozsudku odvolání, ve vztahu k výroku o trestu a vině tak rozsudek nabyl právní moci už 11. listopadu 2014. Poté, co stěžovatel získal povědomí o dalším nevyslechnutém svědkovi, podal návrh na povolení obnovy řízení, v němž navrhl rovněž vypracování revizního znaleckého posudku a provedení vyšetřovacího pokusu. Podle stěžovatele měl poškozený při odchodu z práce do všeho kopat, mlátit a předmětná zranění si tak mohl způsobit sám; po zahájení řízení pak stěžovatel navrhl výslech dalších svědků.

Návrh na obnovu řízení soudy odmítly, stěžovatel je ale přesvědčen, že před soudem prvního stupně ani v řízení o obnově, nebyly shromážděny důkazy, které by jej jednoznačně usvědčovaly ze spáchání přečinu. Podle stěžovatele měl soud provést výslechy navržených svědků a další důkazy. Za nesprávný považuje závěr, že soud prvního stupně v řízení ve věci samé provedl důkazy v dostatečném rozsahu, které správně hodnotil. K principům spravedlivého procesu, provedení a hodnocení důkazů, stěžovatel odkazuje na nález

sp. zn.

a je přesvědčen, že postupem soudů v jeho věci byly ústavněprávní kautely porušeny; navrhuje, aby Ústavní soud provedl vyšetřovací pokus, případně rekonstrukci na místě činu, nechal vypracovat revizní posudek, a následně aby zrušil napadená usnesení.

Ústavněprávní argumentace stěžovatele je založena na nesouhlasu s postupem obecných soudů, které neprovedly všechny navržené důkazy, a proto požaduje jejich provedení přímo po Ústavním soudu. Ústavní soud však představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), není obecným soudem dalšího stupně ani není jejich součástí. Ústavní soud se zabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických osob jen tehdy, je-li porušeno současně základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem.

Z procesních předpisů jednoznačně vyplývá, že užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků: řízení o návrhu na povolení obnovy, a následně samo obnovené řízení, které však nenastane, není-li v prvním řízení obnova povolena. Teprve ve druhém řízení je pak možnost provádět navržené důkazy a moderovat tak závěry, na jejichž základě bylo vyneseno předchozí rozhodnutí ve věci samé. Ve věci stěžovatele proběhla na základě jeho návrhu první fáze, soud provedl výslech svědků nutný pro posouzení nejen novosti jimi poskytnutých informací, ale i pro závěr, jsou-li nové informace v souvislosti s dříve provedeným dokazováním způsobilé ovlivnit předchozí závěry a rozhodnutí soudu. Právě ve světle původního dokazování, okolností za nichž se stěžovatel měl dozvědět o nových svědectvích, a především pro rozpory mezi výpověďmi, Městský soud v Brně návrh zamítl; Krajský soud v Brně pak vyslovený závěr vyhodnotil jako správný.

Posouzení navržených důkazů je plně v kompetenci soudu, který má se znalostí původního řízení veškeré předpoklady prověřit, zda jde o skutečnosti významné či bezpředmětné. V rámci této kompetence již soud prvního stupně zcela srozumitelně a jednoznačně vysvětlil, proč není na místě vyhovět návrhu na obnovu řízení. Nadto je třeba uvést, že ústavní soudnictví je nástrojem ultima ratio při ochraně zaručených práva svobod a jeho úkolem rozhodně není provádět stěžovatelem navržené důkazy, které pro nadbytečnost a nedůvodnost neprovedl soud prvního stupně. Tento procesní postup podle ustanovení je namístě volit jen ve výjimečných případech, bylo-li v předchozím řízení skutečně porušeno základní zaručené právo či svoboda. Uvedená situace ale v projednávané věci nenastala. Stěžovatel není spokojen s napadenými usneseními, jeho nesouhlas je sice pochopitelný, nicméně nezpůsobilý opodstatnit ústavní stížnost.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu