Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1146/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti P. V., zastoupené JUDr. Julií Janatovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jihovýchodní I 1619/15, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. , 20/2018-1414 ze dne 25. ledna 2018, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka L. V., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh stěžovatelky na zrušení předběžného opatření a zastavil řízení o návrhu vedlejšího účastníka na úpravu styku s nezletilými dětmi, neboť tento návrh ztratil opodstatnění. Rozhodné otázky podle něj budou řešeny v rámci nově zahájeného řízení o změně péče o nezletilé.

2. Proti těmto rozhodnutím se stěžovatelka odvolala s tím, že odvolání proti prvému vzala v průběhu odvolacího řízení zpět. Druhé rozhodnutí napadla jen ve výroku o nákladech řízení s tím, že jí náklady měly být přiznány z důvodů na straně vedlejšího účastníka. Městský soud v části zpětvzetí řízení zastavil, ve zbylé části odvolání zamítl. Neshledal, že by ve věci byly dány zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání nákladů řízení. Neschopnost shodnout se na pravidelném styku s dětmi je zaviněna oběma rodiči a jejich neschopností spolupracovat (ta je pak výraznější u stěžovatelky).

3. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu, práva na spravedlivý proces a principu předvídatelnosti soudního rozhodování. Tato porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že soudy není sledován nejlepší zájem dítěte. Ze strany vedlejšího účastníka může vůči nezletilým docházet k psychickému týrání. Vedlejší účastník také zjevně zneužívá svého práva, podávání návrhů na styk s dětmi je šikanou stěžovatelky. Soud nezjišťoval příčinu existujících sporů mezi rodiči. Závěr o převažujících důvodech na straně stěžovatelky je v rozporu s předloženými důkazy.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Stěžovatelka napadla jak výrok o zastavení části odvolacího řízení, tak potvrzující výrok o nepřiznání nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že k zastavení došlo na základě zpětvzetí odvolání stěžovatelkou a stěžovatelka nijak neuvádí, v čem ji toto rozhodnutí zkrátilo na ústavně zaručených právech, je ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněná.

6. Namítala-li stěžovatelka, že vedlejší účastník měl hradit náklady řízení jako určitou sankci, lze stručně uvést, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního rozhodování jako celku, a tudíž na něj dopadají zásady spravedlivého procesu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi nicméně zdůrazňuje, že otázku náhrady nákladů řízení, nelze klást z hlediska uvedených zásad na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodování ve věci samé [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)]. Významná je tak především svévole při výkladu a užití příslušných ustanovení zákona [např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2013 (N 157/70 SbNU 453)].

7. V posuzované věci městský soud dospěl k závěru, že okolnosti případu neodůvodňují odklon od zákonného pravidla, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Jakkoliv s tím stěžovatelka nesouhlasí, není závěr napadeného rozhodnutí městského soudu ústavně vadný: soud se rozhodnými okolnostmi zabýval a při svém rozhodování je dostatečně zohlednil. Námitku rozporu skutkových závěrů s obsahem předložených důkazů pak stěžovatelka nijak nekonkretizovala, takže tyto závěry nemohla relevantně zpochybnit [již nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)].

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Nárokované náklady v řízení o ústavní stížnosti pak stěžovatelka nese sama, žádné důvody pro opačné rozhodnutí ostatně neuvedla ( a 4 ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu