Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 705/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Miroslava Hona, zastoupeného JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem v Jílovém u Prahy, Masarykovo náměstí 195, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. -324, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2016, č. j. -291, a Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 8. 2016, č. j. -283, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 6. 2014, č. j. -202, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud usnesením ze dne 4. 8. 2016, č. j. -283, žádosti nevyhověl, neboť stěžovatel nedoložil osobní, majetkové a výdělkové poměry, jen soudu sdělil, že nic nevlastní, nemá žádné příjmy ani výdaje. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. -291, potvrdil usnesení soudu nalézacího. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2017, č. j. -324, zastavil řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení, ač k odstranění tohoto nedostatku byl dovolacím soudem vyzván.

Proti všem shora uvedeným usnesením obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 26. 2. 2018 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces garantovaného v d. Stěžovatel zejména uvádí, že se Nejvyšší soud odklonil od ustálené judikatury (od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, č. j. -241), ve kterých dospěl soud ke stejnému výroku, avšak na základě jiných závěrů. Tím, že Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil, aniž by se vůbec zabýval meritem věci, alespoň potud, že by se ztotožnil s verdikty předcházejících soudů, jak učinil v uvedeném usnesení, zasáhl nepřípustně do práva na spravedlivý proces. Mělo být postupováno podle uvedené judikatury, a to bez ohledu na skutečnost, že stěžovatel nežádal o ustanovení zástupce. Dále namítá, že požádal nalézací soud o prodloužení lhůty k odstranění nedostatku zastoupení z důvodu kolize soudních jednání, čemuž soud vyhověl, avšak stěžovateli stanovil lhůtu ke stanovenému dni, nikoli ve dnech, což zapříčinilo, že mu část lhůty uplynula jen administrativou soudu - taková lhůta je nezákonná. Další námitky stěžovatele směřují proti neosvobození od soudních poplatků a postupu soudu nalézacího a odvolacího.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní stížnost je v části nepřípustná podle téhož zákona; ve zbytku je zjevně neopodstatněná. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do činnosti obecných soudů je povolán jen tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.

Právo na spravedlivý proces podle y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu nebo zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ústavní soud může do činnosti obecných soudů zasáhnout jen tehdy, jsou-li jejich právní závěry v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, zakládá-li porušení některé z norem "jednoduchého" práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním tzv. přepjatého formalismu při aplikaci práva), porušení základního práva nebo svobody. Tento závěr však nelze ve stěžovatelově věci učinit.

Podstatná je v posuzované věci skutečnost, že stěžovatel nesplnil jednu z podmínek dovolacího řízení - povinné zastoupení podle . Jelikož nebyla splněna podmínka řízení, nemohl Nejvyšší soud rozhodnutí meritorně přezkoumat; proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na spravedlivý proces podle d, zastavil-li pro uvedenou vadu dovolací řízení. Nejvyšší soud je vrcholnou institucí obecné justice a jistě není smyslem jeho existence, aby působil jako "prostá" další instance - jeho úkolem je zejména sjednocování judikatury obecných soudů a řešení zásadních právních otázek hmotného nebo procesního práva. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a k jeho podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda právě v předmětné věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit.

Námitka, že v předchozím usnesení Nejvyšší soud rozhodl totožně, avšak na jiných právních závěrech, není způsobilá změnit výše uvedený závěr o správnosti postupu Nejvyššího soudu. Předcházející usnesení není předmětem přezkumu a napadený postup dovolacího soudu je ústavně konformní. K námitce nezákonnosti stanovené lhůty je nutné zdůraznit, že šlo o prodloužení již stanovené lhůty, čímž okresní soud vyhověl žádosti stěžovatele. Je pravdou, že způsob stanovení lhůty k určitému datu není z důvodů uvedených stěžovatelem obvyklý, je však v této věci ústavně konformní - stěžovatel měl stále několik dní na to, aby výzvě soudu vyhověl.

Postupem Nejvyššího soudu nebylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnosti v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ve zbylé části směřující proti usnesením okresního a krajského soudu je ústavní stížnost posouzena nepřípustná podle . Stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, vyžadujícím předchozí vyčerpání dostupných právních prostředků před podáním ústavní stížnosti. Jde přitom o požadavek řádného vyčerpání dostupných prostředků nápravy, tj. vyčerpání procesně správným způsobem, se všemi zákonnými náležitostmi, včetně splnění požadavku na právní zastoupení v dovolacím řízení podle . Poněvadž stěžovatel v posuzované věci takto řádně dovolání nepodal a nevyčerpal, Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v této části podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu