Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 681/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Petra Osičky, zastoupeného Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -41 ze dne 4. ledna 2017 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -93 ze dne 31. března 2016, rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství č. j. 3393/15/5000-10470-702394 a č. j. 3394/15/5000-10470-702394 ze dne 6. 2. 2015 a rozhodnutím Finančního úřadu pro Karlovarský kraj č. j. 671655/14/2400-04702-401717 a č. j. 671668/14/2400-04702-401717 ze dne 1. července 2014, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Plzni, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Karlovarský kraj jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovateli byl v řízení před orgány finanční správy vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 245 951 Kč a 7 060 384 Kč, neboť pochybil při zadávání pěti veřejných zakázek tím, že v zadávací dokumentaci u jednoho z hodnotících kritérií nepopsal způsob hodnocení přesným a srozumitelným způsobem, takže porušil princip transparentnosti a ovlivnil tím výsledek výběrového řízení.

2. Žalobu stěžovatele Krajský soud v Plzni zamítl s tím, že podmínky zadávací dokumentace byly skutečně nejasné a došlo tím k ovlivnění výsledku výběrového řízení. Námitky důvěry v postup poskytovatele dotace, který dokumentaci schválil, soud neshledal relevantní. Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl, neboť se ztotožnil se závěrem o nejasnosti podmínek zadávací dokumentace.

3. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajského soudu i rozhodnutím orgánů finanční správy stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a práva na ochranu legitimního očekávání spojeného s důvěrou v jednání orgánů veřejné moci. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že se správní soudy nevypořádaly s jeho námitkou, že zadávací dokumentace byla poskytovatelem dotace zkontrolována a schválena. Stěžovatel tak legitimně mohl očekávat, že jeho postup je v souladu se zákonem a pochybení poskytovatele dotace nemůže jít k jeho tíži.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadenými rozhodnutími a spisy obou správních soudů; dospěl k závěru, že se jedná o návrh formálně přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Prakticky jedinou námitkou stěžovatele je tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, protože se nevypořádala s jeho důvěrou v postup orgánů veřejné moci, které zadávací dokumentaci nejprve schválily a pak pro její chyby vyměřily likvidační odvod. Ze spisu Nejvyššího správního soudu (č. l. 1-2 a 31-32) však Ústavní soud zjistil, že tuto námitku stěžovatel v řízení o kasační stížnosti neuplatnil, přestože tak učinil v řízení o žalobě. Nedal tedy Nejvyššímu správnímu soudu jako vrcholnému soudnímu orgánu ve věcech patřících do pravomoci správních soudů možnost se s ní vypořádat, neboť řízení o kasační stížnosti jako mimořádném opravném prostředku probíhá zásadně v rámci stížních bodů ( a 5 ).

6. Za takového procesního stavu je tato námitka materiálně nepřípustná: subsidiarita ústavní stížnosti totiž nespočívá jen ve vyčerpání procesních prostředků ve formálním smyslu, nýbrž i v předestření argumentů s ústavněprávní relevancí v těchto procesních prostředcích. Ústavní soud nemůže posuzovat, zda obecné soudy selhaly při ochraně stěžovatelových ústavních práv, pokud jeho vinou nedostaly právem předvídanou příležitost se jejich tvrzeným porušením účinně zabývat [nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)]. Tento projev subsidiarity ústavní stížnosti se uplatní především tam, kde je uplatněný procesní prostředek ochrany práva ovládán zásadou dispoziční, což pro správní soudnictví Ústavní soud konstatoval již v nálezu

sp. zn.

ze dne 19. 11. 1999 (N 160/16 SbNU 181).

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť byl sice formálně přípustný, ale výlučně založený na materiálně nepřípustné, tedy neprojednatelné námitce.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu