Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3944/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného Mgr. Janem Matesem, LL.M., advokátem se sídlem Velvarská 25/1701, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2017 č. j. -54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a zásada presumpce neviny garantovaná v y.

2. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele vůči usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017 sp. zn. , kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2015 sp. zn. , kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle a kterým byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce pěti let. Stěžovatel byl odsouzen za to, že v úmyslu vylákat finanční prostředky ve výši 5.500.000 Kč od společnosti AB Consult Czech s.r.o. zaslal žádost o realizaci bankovního převodu této částky bez vědomí a souhlasu jednatelky společnosti a doložil ji padělaným podpisovým vzorem, kterým mu jednatelka měla udělit dispoziční právo k účtu zmíněné společnosti. Na základě těchto údajů stěžovatel bez vědomí a souhlasu jednatelky společnosti vybral zmiňované prostředky a přes urgence je nevrátil.

3. Stěžovatel namítá, že se vrchní soud nevypořádal s důkazy, které navrhoval; takový postup soud dle stěžovatele řádně neodůvodnil a pouze konstatoval, že navrhované důkazy nejsou podstatné pro rozhodnutí o vině. Stěžovatel kritizuje i odůvodnění vrchního soudu, ve kterém soud konstatoval, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jako "v podstatných směrech správné", což považuje za libovůli vrchního soudu a nesplnění požadavku na řádné odůvodnění. Nakonec stěžovatel namítá, že byla porušena presumpce neviny. Její porušení spatřuje v několika věcech: I vrchní soud dle stěžovatele připustil možnost, že převod finanční částky vůbec nebyl protiprávní, a potvrdil, že existují rozpory mezi výpověďmi svědků ohledně finančních transakcí, které probíhaly mezi dotčenými osobami.

II.

4. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016).

7. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2016]. Byť v projednávané kauze vrchní soud kritizoval rozsudek Městského soudu v Praze, věnoval se také detailně tomu, proč i přes vytýkané nedostatky shledává stěžovatele vinným (str. 6 - 12 napadeného usnesení). Použitá formulace "v podstatných směrech správné" namítaná stěžovatelem se tak vztahovala právě k určitým nedostatkům v argumentaci prvoinstančního soudu a sloužila jako překlenutí k vysvětlení, proč vrchní soud shledal stěžovatele vinným, byť rozsudek městského soudu nebyl plně přesvědčivý. Nejedná se tedy o libovůli v postupu vrchního soudu. Stěžovatel dále namítá, že se soud nevypořádal s rozpory ve výpovědích svědků a že neprovedl důkazy, které by prokázaly jejich nevěrohodnost. Vrchní soud však v napadeném usnesení uvádí, že na rozdíl od Městského soudu došel k závěru, že někteří svědci nevypovídali pravdivě. Jelikož v tomto bodu Vrchní soud shledal nevěrohodnost svědků i bez doplněného dokazování, tak nevnímal jako potřebné dále dokazovat jejich nevěrohodnost (srov. str. 13 napadeného rozhodnutí). Vrchní soud se pak v napadeném usnesení zabýval i důsledky takové nevěrohodnosti na posouzení viny stěžovatele; vysvětlil přitom, proč tato nevěrohodnost nevede k úvahám, že by vina stěžovatel nebyla prokázána bez důvodných pochybností (str. 14-16 a 18-19). Ústavní soud nakonec neshledal jako důvodnou námitku stěžovatele, že samotný vrchní soud připustil, že existuje nezanedbatelná možnost, že převod peněz vůbec nebyl protiprávní. Vrchní soud se totiž vyjadřoval k určité netransparentnosti některých finančních toků; nezpochybnil ale skutečnost, že jednání, kladené za vinu stěžovateli, bylo trestné a že se jej dopustil stěžovatel. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že napadené usnesení Nejvyššího soudu, které aprobovalo popsané rozhodnutí vrchního soudu, nezasáhlo ani do stěžovatelova práva na soudní ochranu, ani jím nedošlo k tvrzenému porušení zásady presumpce neviny.

8. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 24. dubna 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu