Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 169/18

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti S. M., zastoupeného Mgr. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou se sídlem Uničov, Masarykovo nám. 37, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 12. 2017 č. j. -443 a proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu orgánu Policie České republiky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na , , , a y a , , , , 2 a 3, , , a 2 d domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Šumperku, kterým bylo nařízeno jeho předvedení ke znaleckému vyšetření. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem orgánu Policie České republiky dne 2. 1. 2018, který spočíval v realizaci tohoto předvedení, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a aby Ústavní soud Policii České republiky zakázal pokračovat v tomto zásahu.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

V daném případě stěžovatel mohl podat proti usnesení Okresního soudu v Šumperku řádný opravný prostředek - odvolání. O této možnosti byl v uvedeném usnesení řádně poučen a odvolání dne 5. 1. 2018 také podal, jak sám v ústavní stížnosti uvedl. V části ústavní stížnosti podané právní zástupkyní stěžovatele se dále uvádí, že stěžovateli není známo, že by o jeho odvolání již bylo rozhodnuto, avšak sám stěžovatel ve svém vlastnoručním podání ze dne 9. 3. 2018 uvedl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci již o jeho odvolání rozhodl a zároveň k ústavní stížnosti přiložil usnesení tohoto soudu ze dne 30. 1. 2018 č. j. -486, kterým bylo napadené usnesení Okresního soudu v Šumperku potvrzeno. Toto rozhodnutí odvolacího soudu však stěžovatel svou ústavní stížností nenapadl, jeho zrušení Ústavnímu soudu nenavrhl a v odůvodnění ústavní stížnosti s tímto rozhodnutím nijak nepolemizuje. Ústavní soud proto musel posoudit ústavní stížnost tak, že směřuje výhradně proti označenému usnesení Okresního soudu v Šumperku a proti postupu Policie České republiky při jeho výkonu.

Taková situace představuje podle dlouhodobé judikatury Ústavního soudu důvod k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

a další). V případech, kdy byl opravný prostředek řádně podán, je totiž nezbytné napadnout ústavní stížností i rozhodnutí vydané na jeho základě, neboť k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže tedy stěžovatel nenapadl rozhodnutí o posledním procesním prostředku, ale pouze rozhodnutí jemu předcházející, nemůže Ústavní soud o takto podaném návrhu rozhodovat. Pokud by tak totiž učinil, podané ústavní stížnosti případně i vyhověl a napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci zrušil, zůstalo by nenapadené rozhodnutí o posledním procesním prostředku nedotčeno, což by zjevně vyvolalo stav právní nejistoty.

Pokud jde o tvrzený zásah v podobě postupu Policie České republiky spočívající v realizaci předvedení, Ústavní soud konstatuje, že i v této části stěžovatel fakticky brojí proti napadenému usnesení Okresního soudu v Šumperku, resp. proti tomu, že toto rozhodnutí bylo vykonáno. Nenamítá totiž, že by orgán Policie České republiky postupoval procesně nesprávným, resp. protiústavním způsobem (tedy například by se při provádění zadržení uchýlil k nepřiměřené tvrdosti či brutalitě), ale zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje v samotné okolnosti, že došlo k realizaci předvedení nařízeného napadeným usnesením. Jestliže tedy stěžovatel nenapadá způsob, jakým bylo toto usnesení vykonáno, ale samotnou okolnost, že k jeho výkonu došlo, je třeba tuto část jeho ústavní stížnosti hodnotit stejným způsobem, jako část směřující proti samotnému usnesení Okresního soudu v Šumperku, tedy jako nepřípustnou (srov. např. usnesení

sp. zn.

či

).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2018

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj