Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 47/2025-B-146

KSPL 56 INS 2358/202329 NSČR 47/2025-B-146

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků M. N. a N. N., zastoupených Mgr. Michalem Horochovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1985/11, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2025, č. j. , -118, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 21. srpna 2024, č. j. -92, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) schválil zprávu o přezkumu ze dne 1. července 2024 (bod I. výroku), neschválil oddlužení dlužníků M. N. a N. N. pro nepoctivý záměr (bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod III. výroku), jenž bude projednán jako nepatrný (bod IV. výroku), deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), a uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení předložil soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníků ke dni prohlášení konkursu (bod VI. výroku).

2. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když předchozí usnesení ze dne 8. srpna 2023, č. j. -42, jímž insolvenční soud též (mimo jiné) neschválil oddlužení dlužníků a na jejich majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednán jako nepatrný, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. prosince 2023, č. j. , -59, zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

3. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl odvolání dlužníků proti bodům I., V., VI. výroku usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. až IV. výroku (druhý výrok).

4. Odvolací soud – cituje , , a 2, , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:

[1] Námitky proti zprávě pro oddlužení ze dne 1. července 2024 dlužníci podali po uplynutí zákonné sedmidenní lhůty od jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

[2] V projednávané věci byly dány důvody pro neschválení oddlužení dlužníků podle pro nepoctivý záměr ve smyslu .

[3] Insolvenční soud správně zjistil skutkový stav, když uzavřel, že dlužníci si bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného se společným návrhem na povolení oddlužení vypůjčili značné finanční prostředky (v desítkách až stovkách milionů Kč), které nebyli s ohledem na svou majetkovou situaci schopni vrátit, a ani přes opakované výzvy insolvenční správkyně neprokázali způsob jejich užití (zhodnocení). Dlužníci dlouhodobě (v průběhu celého insolvenčního řízení) neposkytovali insolvenční správkyni potřebnou součinnost a nepředložili doklady týkající se jejich majetkové situace (výpisy z bankovních účtů). Stejně tak neposkytli potřebná vysvětlení a nepředložili doklady (aktualizované účetní výkazy, výpisy z bankovních účtů) týkající se společnosti Rehabilitace Vrch s. r. o. (dále též jen „společnost R“), v níž vlastní 100 % podíl. Při podání společného návrhu na povolení oddlužení dlužníci neuvedli všechny (zákonem vyžadované) informace o svém majetku; neuvedli hodnotu obchodního podílu ve společnosti R (ve vztahu k majetkovým hodnotám a výsledkům podnikatelské činnosti společnosti R), ani hodnotu veškerého majetku dlužníků (zejména sbírky medailí a mincí).

[4] Argument dlužníků, že nepoctivost záměru jim nelze přičítat jen s ohledem na výši závazků, je lichý. Insolvenční soud dovodil nepoctivost záměru dlužníků z jejich chování v době před zahájením insolvenčního řízení, tak i v jeho průběhu.

[5] Podle odvolacího soudu lze na nepoctivý záměr dlužníků usuzovat již z toho, že v seznamu majetku ze dne 4. února 2023, který připojili k insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení (a o němž prohlásili, že je správný a úplný), neuvedli veškerý svůj majetek. Zamlčeli v něm nejen část majetku společnosti R sloužícího k zajištění, ale též sbírku známek a finanční prostředky na bankovních účtech. Zamlčením podstatného majetku se dlužníci snažili zatajit či eliminovat zdroje, které by mohly být využitelné k uspokojení pohledávek jejich věřitelů, kdy fakticky (viz předložený seznam majetku a nepředložené aktualizované účetní výkazy společnosti R a nedoložení majetkových hodnot společnosti R) nabízeli pro uspokojení nezajištěných věřitelů v oddlužení jen neodpovídající příjmy z invalidního důchodu, ze mzdy a ze smluvního důchodu.

[6] Dlužníci přistupovali lehkomyslně a nedbale k plnění povinností v insolvenčním řízení, když přes opakované výzvy insolvenční správkyně a insolvenčního soudu neposkytli potřebná vysvětlení a nepředložili požadované doklady. Při podání společného návrhu na povolení oddlužení neoznačili svůj veškerý majetek, jenž měl pro účely oddlužení tvořit majetek ve společném jmění manželů. Dlužníci přitom čelí podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že dlužníci při zahájení insolvenčního řízení nebyli vedeni úmyslem poctivě se vypořádat se svými věřiteli, tedy usilovat o jejich maximální možné uspokojení v rámci oddlužení, jak deklarovali v čestném prohlášení.

[7] Výše popsané jednání dlužníků před zahájením insolvenčního řízení a po jeho zahájení, v němž se dlužníci domáhali řešení svého úpadku oddlužením, lze ve svém souhrnu (s ohledem na jeho povahu, intenzitu a důsledky) hodnotit jako vedené nepoctivým záměrem dlužníků ve smyslu , respektive je dán důvodný předpoklad, že oddlužením sledovali nepoctivý záměr.

[8] Dlužníci nijak nevyvraceli naplnění podmínek pro rozhodnutí o prohlášení konkursu na jejich majetek a jeho projednání jako nepatrného. Přitom podmínky ve smyslu byly dány.

5. Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve druhém výroku, jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu v bodech II. až IV. výroku a v tomto rozsahu věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky:

[1] Odchýlil se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, jestliže potvrdil závěr o nepoctivém záměru dlužníků založený primárně na objektivních skutečnostech (vysoká míra zadlužení, způsob jeho vzniku), aniž by se v odůvodnění dostatečně a správně vypořádal se subjektivní stránkou jednání dlužníka, konkrétně s jeho doloženým závažným psychickým stavem (invaliditou 3. stupně), který má zásadní vliv na schopnost posoudit důsledky svého jednání?

[2] Je rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumatelné, jestliže soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu, aniž by napravil jeho pochybení spočívající v tom, že se insolvenční soud v rozporu s věcně nevypořádal s včas podanými námitkami dlužníků proti zprávě pro oddlužení a odvolací soud se ve svém rozhodnutí omezil pouze na konstatování opožděnosti následných námitek?

7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

8. Dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2

9. Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož lze se zřetelem ke všem okolnostem dané věci důvodně předpokládat, že dlužníci sledovali společným návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem při výkladu v usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 17. června 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž přiléhavě odkazoval i odvolací soud).

10. Nejvyšší soud neshledává závěry odvolacího soudu (ve vazbě na skutková zjištění soudů nižších stupňů ohledně výpůjček značných finančních prostředků, u nichž dlužníci neprokázali jejich užití, ohledně zatajení některého majetku dlužníků, dlouhodobého neposkytování součinnosti insolvenční správkyni, nepředložení dokladů týkajících se majetkové situace dlužníků a poměrů společnosti R) ani zjevně nepřiměřenými.

11. Na závěru o nepoctivém záměru dlužníků nemůže nic změnit ani tvrzený závažný psychický stav dlužníka (M. N.). Především odvolací soud nezaložil své závěry jen na vysoké míře zadlužení dlužníků a způsobu vzniku tohoto zadlužení (jak tvrdí dovolatelé), když posuzoval jednání dlužníků v době před podáním insolvenčního návrhu, tak i v průběhu insolvenčního řízení. Nelze též pominout, že poctivost záměru při podání společného návrhu na povolení oddlužení manželi je nutno hodnotit ve vztahu k oběma manželům, kteří se po dobu trvání účinků oddlužení považují za jednoho dlužníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sen. zn. , a ze dne 16. prosince 2020, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 55/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. Ke skutkové polemice dovolatelů s napadeným rozhodnutím (obchodování se známkami, majetek společnosti R, prostředky na bankovních účtech) pak Nejvyšší soud uvádí, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

13. K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů z důvodu nevypořádání námitek dovolatelů proti zprávě pro oddlužení Nejvyšší soud dodává, že potud je rozhodnutí insolvenčního soudu i soudu odvolacího souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

14. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části druhého výroku usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníků, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníků má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2025

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu