Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1072/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Gatebo s.r.o., se sídlem Křižovická 86/6, 110 00 Praha 1, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Heršpická 813/5, 639 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -35 ze dne 25. 1. 2018 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -53 ze dne 10. 4. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka u Úřadu práce, pobočky pro hlavní město Prahu, podala žádost o obnovu řízení o její předchozí žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 3. čtvrtletí roku 2014 dle , o zaměstnanosti, ve znění účinném pro projednávanou věc. Úřad práce rozhodnutím č. j. MPSVUP/5533/15/AA ze dne 23. 1. 2015 žádost o obnovu řízení zamítl. Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí Ministerstvo práce a sociálních věcí svým rozhodnutím č. j. 2015/12995-421/1 ze dne 23. 4. 2015 zamítlo a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdilo. Rozhodnutí odvolacího orgánu napadla stěžovatelka žalobou, o níž rozhodl Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že ji jako nedůvodnou zamítl. Následnou kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud shora označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.

Proti rozhodnutím správních soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že oba soudy nesprávně právně posoudily otázku naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení dle . Stěžovatelka prošetřením zjistila, že její pracovnice vyplňující údaje do formuláře neuvedla skutečně vynaložené prostředky na mzdy, resp. nesečetla veškeré mzdové náklady uvedené ve mzdové ě, včetně odvodů prováděných zaměstnavatelem. Z toho jednoznačně plyne skutečnost, že příspěvek byl stěžovatelce poskytnut na základě nesprávných údajů, resp. důkaz použitý ve správním řízení se zpětně ukázal jako nepravdivý. Z toho důvodu mělo být žádosti o obnovu řízení vyhověno. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Argumentace stěžovatelky je jen pokračující polemikou se správními soudy ohledně splnění podmínek pro obnovu řízení v konkrétním případě a zcela postrádá ústavně právní rozměr. Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádné porušení ústavního pořádku nespatřuje. Jak již soudy poznamenaly, ze strany stěžovatelky nešlo o nepravdivé, nýbrž o neúplné (opomenuté) údaje následkem pochybení její pracovnice. Nejvyšší správní soud k tomu výstižně uvedl, že neúplné údaje nelze považovat za údaje nepravdivé, neboť jejich pravdivost byla potvrzena (zaměstnanci uvedení ve jmenném seznamu byly u stěžovatelky v daném čtvrtletí roku 2014 zaměstnáni a jednalo se o osoby se zdravotním postižením na chráněném trhu práce, na jejichž zaměstnávání lze žádat podporu dle zákona o zaměstnanosti). Takové odůvodnění pokládá Ústavní soud za zcela ústavně konformní a podotýká, že obnova řízení dle hlavy desáté neslouží jako nástroj pro nápravu vlastního pochybení, které účastník v původním správním řízení svojí vinou a ke své škodě (byť i nedopatřením) učinil, jako tomu bylo právě v případě stěžovatelky.

Z uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. dubna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu