Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 949/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti PRIMGEO, spol. s r.o., se sídlem Potocká 58/7, 623 00 Brno, zastoupené Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem se sídlem Pekařská 12, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -26 ze dne 21. 12. 2017, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -14 ze dne 22. 6. 2017 a usnesení Krajského soudu v Brně 4 č. j. -6 ze dne 6. 4. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky jako věcně správné potvrdil v záhlaví citované usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla pro opožděnost odmítnuta žaloba stěžovatelky na určení, že má za dlužnicí nezajištěnou pohledávku ve výši 1.034.207,32 Kč. Následné dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl pro neuvedení žádného údaje o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že její dovolání vadami netrpělo, respektive Nejvyšší soud tyto vady ve svém usnesení neuvádí. Stěžovatelka dle svých slov v podaném dovolání odůvodnila přípustnost dovolání ustanovením (dále též " "). Vrchnímu a krajskému soudu pak vytkla, že třicetidenní lhůta k podání určovací žaloby neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle . , k čemuž také došlo, takže žaloba byla podána včas. Tvrzení soudu o poučení při přezkumném jednání stěžovatelka označila za nesprávné. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k následujícím závěrům.

Ústavní soud především konstatuje, že dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto pro jeho vady spočívající v neuvedení byť jediného údaje o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ). Není tudíž pravdou, že Nejvyšší soud žádné vady neuvedl. Stěžovatelka kontruje pouze tvrzením o odkazu na ustanovení , které však ze své podstaty splnění uvedených předpokladů přípustnosti v té které věci neprokazuje. Jedná se jen o obecné vymezení čtyř případů přípustnosti, jejichž existenci je dále nutno prokázat na pozadí právního posouzení konkrétní věci odvolacím soudem ( ). Stěžovatelka ale k této své argumentaci, vyjma pouhého odkazu na , nic dalšího neuvedla. Za této situace tak Ústavní soud nemá důvod pochybovat o ústavní konformitě napadeného usnesení dovolacího soudu.

Protože bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto nikoli z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu (srov. ), ale pro podstatný nedostatek samotného obsahu dovolání, nedošlo k řádnému vyčerpání tohoto procesního prostředku. Z toho důvodu je ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti napadeným usnesením krajského a vrchního soudu, nepřípustná.

Z uvedených důvodů tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti dle jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti dle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. dubna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu