Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 150/2025-68

KSOS 37 INS 12771/202332 ICm 1773/202429 ICdo 150/2025-68

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. R., zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sadová 553/8, PSČ 702 00, proti žalovanému R. K., o popření pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2025, č. j. 32 ICm 1773/2024, -44 ( ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 8. července 2024, č. j. -13, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce (M. R.) domáhal vůči žalovanému (R. K.) určení, že pohledávka žalovaného ve výši 394 893,88 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení žalobce přihláškou P1-1, není po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud ˗ cituje , , , , a 6 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 30. září 2024, dále a 3 , (dále též jen „ “), a vycházeje z označené judikatury Nejvyššího soudu ˗ předeslal, že návrh žalobce na přerušení řízení do rozhodnutí o jeho stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) podané proti usnesení Ústavního soudu ze dne 3. května 2022, sp. zn. , zamítl usnesením ze dne 12. března 2025.

4. Odvolací soud přisvědčil závěru insolvenčního soudu, podle něhož žalobce uplatnil jako důvod popření pohledávky jiné právní posouzení věci, což není způsobilý důvod popření vykonatelné pohledávky. Dodal, že insolvenční soud důvod popření posuzoval podle , namísto . Uzavřel, že dlužník mohl jako důvod popření přihlášené vykonatelné pohledávky uplatit pouze skutečnosti, které by byly důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Žalobcem uváděný důvod popření pohledávky (nezákonnost soudního rozhodnutí, kterým byla přisouzena, respektive rozpor s právem na spravedlivý proces) je odlišným právním hodnocením pohledávky žalovaného, což nepřipouští.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

6. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky:

[1] Je argumentace žalobce nezákonností, respektive rozporem s právem na spravedlivý proces podřaditelná pod limit vyjádřený v , a je nepřípustným odlišným právním hodnocením přihlášených a přisouzených pohledávek věřitele?

[2] Je žalobcem zahájené řízení u ESLP, v němž je řešena otázka mající přímý vliv na posouzení oprávněnosti nároku uplatňovaného věřitelem vůči žalobci (jako dlužníku) v insolvenčním řízení žalobce, důvodem pro přerušení řízení o incidenční žalobě, jejímž předmětem je dlužníkovo popření vykonatelné pohledávky tohoto věřitele?

7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

9. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

10. Při absenci dovolací argumentace na téma nákladů řízení lze dovodit (poměřováno obsahem dovolání), že dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku ve věci samé. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

11. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 23. června 2021, sen. zn. , podle nichž se důvody, pro které může dlužník popřít pravost nebo výši vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu ( ) nepojí se všemi skutečnostmi odůvodňujícími zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ), nýbrž jen s těmi, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 2. listopadu 2021, sp. zn. .

12. Tyto závěry se plně prosadí i v poměrech dané věci, kdy dlužníkem vymezený důvod popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky žalovaného (nezákonnost soudního rozhodnutí) není skutečností odůvodňující zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Jinak řečeno, dovolatel se (nepřípustně domáhá) přezkoumání závěrů, které vyslovily soudy v rozhodnutích ohledně náhrady nákladů řízení. Přitom netvrdí skutečnosti, které by mohly být právně významným důvodem popření vykonatelné pohledávky žalovaného ve smyslu .

13. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud pochybil, jestliže zamítl jeho návrh na přerušení řízení do skončení stížnostního řízení u ESLP, pak ani tato námitka přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť dovolatel jejím prostřednictvím namítá vadu řízení, ke které by mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné ( ), což v daném případě není. Navíc stížnost podaná k ESLP směřuje proti usnesení Ústavního soudu ze dne 3. května 2022, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost dovolatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2022, č. j. -516, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. -484, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2020, č. j. -382, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2020, č. j. -379, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, č. j. -336; v řízení zahájeném u ESLP tak nebude řešena otázka, která (podle mínění dovolatele) má „přímý vliv na posouzení oprávněnosti nároku uplatňovaného věřitelem vůči žalobci v insolvenčním řízení žalobce“.

14. Pro úplnost lze dodat, že argumentace dovolatele, že v případě jeho úspěchu v řízení u ESLP „se domůže“ i obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a nebude mít pohledávku za žalovaným z titulu nákladů řízení, je přinejmenším diskutabilní. Řízení o náhradu škody ve výši 357 000 000 Kč proti žalovanému BENET GROUP, a. s., bylo totiž zastaveno z důvodu, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z žaloby.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2025

JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu