Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3695/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci navrhovatele: A. I., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Renatou Veseckou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956, proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2015, č. j. -7718, a Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2015, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel brojí proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, kterým vyčítá porušení práva na spravedlivý proces, protože se nevypořádaly s jeho námitkou, že orgány činné v trestním řízení použily jako agenta cizího státního příslušníka v rozporu s trestním řádem (§ 426 a 430 trestního řádu v tehdy platném znění) a s jeho nepřípustnou policejní provokací.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je návrh nepřípustný, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, není-li již náprava před těmito orgány veřejné moci standardním postupem možná. Především obecným soudům a priori je adresován imperativ formulovaný v y, podle kterého je ochrana ústavnosti v právním státě úkolem celé justice, a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu. Ústavní stížnost je prostředek ultima ratio, je nástrojem ochrany základních práv nastupujícím až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci.

Navrhovatel napadl shora označené rozsudky dovoláním, v němž uvedl: "Obžalovaný si je vědom, že Nejvyšší soud v Brně není další přezkumnou instancí, ale má zato, že je nadán pravomocí a i povinností v rámci soudní soustavy, dbát na dodržování zákonnosti obecnými soudy a posoudit, zda v předchozích fázích trestního řízení byla nebo nebyla porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces, kdy i Ústavní soud zaujal stanovisko ( ) - kdy mj. uvedl, že ..."námitka porušení práva na spravedlivý proces jsou vždy způsobilým dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu...".

Od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2017, č. j. -85, pak navrhovatel odvodil lhůtu k podání ústavní stížnosti, aniž by toto rozhodnutí napadl. Ústavní soud je zásadně vázán petitem ústavní stížnosti (viz např. nálezy

sp. zn.

,

či

), vyjma případů, kdy je z obsahu stížnosti zcela zjevné, že směřuje i proti poslednímu procesnímu prostředku, který stěžovateli přísluší. V projednávaném případě však zmíněné usnesení napadeno nebylo a ani z obsahu návrhu není jakkoliv patrné, že by směřoval i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Je-li přípustný opravný prostředek, který je v dispozici navrhovatele, následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností i na jeho základě vydané rozhodnutí, zabýval-li se náležitě orgán k tomu ex lege povolaný, v rámci jemu svěřených kompetencí, námitkami stěžovatele. Z obsahu dovolání je pak zřejmé, že stěžejní ústavněprávní námitky v ústavní stížnosti navrhovatel v dovolání vůbec nezmínil. Ani materiálně tak navrhovatel nevyčerpal prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, ač sám odkazuje na povinnost Nejvyššího soudu zabývat se tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj postupoval podle ve spojení s a návrh odmítl jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2018

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj