Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 18/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti P. S. P., t. č. ve Věznici Oráčov, zastoupeného JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, č. j. -72, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2016, č. j. -5112, za účasti Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), požaduje stěžovatel zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 4 odst. 1 a 4, a v d (dále jen " ").

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. března 2016, č. j. -4973, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , 3 písm. c) , odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen trest propadnutí finanční hotovosti 1 000 000 Kč, propadnutí věci (zajištěných kanystrů) a trest zabrání specifikovaných věcí. Naproti tomu byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro trestný čin vydírání podle , 2 písm. b) a d) ve formě účastenství podle . Odvolání stěžovatele i státního zástupce Vrchní soud v Praze zamítl; Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obsáhle vyjadřuje své přesvědčení, že jeho jednání nebylo správně kvalifikováno, neboť nenese zákonné znaky trestného činu; obecné soudy rezignovaly podle něj na splnění procesní povinnosti prokázat úmysl bez důvodných pochybností. Osamocené nepřímé důkazy neměly vést k podání obžaloby, případně měl být stěžovatel zproštěn. Dále stěžovatel namítá nezákonnost postupu a pochybení policejního orgánu, zpochybňuje způsob manipulace se zajištěnými krabicemi i nejasnosti ohledně (ne)užití operativně-pátracích prostředků vůči němu. Podrobně popisuje konkrétní okolnosti, z nichž soudy nesprávně vyhodnotily drogovou spojitost stěžovatele se spoluodsouzeným, má za to, že v jeho věci je tolik pochybností, že nelze jednoznačně prokázat jeho vinu a vztah k zajištěným omamným a psychotropním látkám, a proto bylo namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Nenavrhuje nové důkazy, ale požaduje, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí pro nesprávné právní posouzení.

Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a zásadně nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti (srov. , a y); jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace zákonů, jsou záležitostí obecných soudů, které mají zkoumat, jsou-li dány podmínky pro výklad právní normy a své úvahy v tomto směru řádně odůvodnit. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky libovůle.

Orgány činné v trestním řízení v rámci šetření trestné činnosti spoluodsouzeného provedly domovní prohlídku, při které zajistily bezmála 5 kg pseudoefedrinu, následně zaznamenaly telefonát stěžovateli (zajistili a odvezli "i to, co jste přivezl"). Na jednom ze zajištěných balíčků s pseudoefedrinem nalezly otisk stěžovatelova prstu a u něj pak kanystry obsahující rozpuštěný pseudoefedrin v nízké koncentraci; s ohledem na další okolnosti byly tyto "osamocené" důkazy způsobilé prokázat vinu stěžovatele. Nalézací soud se pečlivě zabýval naplněním požadavku § 125 trestního řádu, podle kterého musí přezkoumatelným způsobem vysvětlit, o které důkazy svá zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Odvolací i dovolací soud přezkoumaly uvedený postup, považují jej za správný a odpovídající požadavkům zákona; Ústavní soud opakovaně judikoval, že v takovém případě není v jeho pravomoci hodnocení soudů "znovu hodnotit", a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil (viz např. nález

sp. zn.

N 28 SbNU 1/219). Námitky stěžovatele v ústavní stížnosti jsou jen polemikou se závěry obecných soudů, která není způsobilá založit opodstatněnost ústavní stížnosti. Je pochopitelné, že stěžovatel se cítí zasažen uloženým trestem, rozhodnutí o trestu však splňuje požadavek daný v y. Jednání stěžovatele naplnilo znaky trestného činu definovaného v a trest byl podle něj řádně uložen. Z napadených rozhodnutí i rozsudku nalézacího soudu je patrné, že soudy se věcí řádně zabývaly v rámci zákonem stanovených pravomocí ( y), provedly důkazy v dostatečném rozsahu k tomu, aby rozhodly o vině a trestu.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu