Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 106/2024-88

KSHK 45 INS 11326/202245 ICm 3432/202329 ICdo 106/2024-88

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, U Koruny 1632/1, PSČ 500 02, proti žalovanému ISALIS v. o. s., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 05720834, jako insolvenčnímu správci dlužníka MEDOS - STRAVOVÁNÍ s. r. o.,zastoupenému Mgr. Ondřejem Koláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, PSČ 170 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MEDOS - STRAVOVÁNÍ s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Pražská 322, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 25292692, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2024, č. j. , -60 ( ), takto:Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2024, č. j. , -60 ( ), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 1. února 2024, č. j. -39, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka žalobce (Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Hradci Králové) za dlužníkem (MEDOS - STRAVOVÁNÍ s. r. o.) uplatněná z titulu provedené opravy odpočtu daně z přidané hodnoty označeným platebním výměrem je ve výši 218 128 Kč pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 25. července 2022, č. j. -13, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil žalovaného insolvenčním správcem dlužníka.

[2] V přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc únor 2023 ze dne 13. dubna 2023 dlužník vykázal opravu daně u nedobytné pohledávky ve výši 219 864 Kč a odpočet daně v téže výši.

[3] Dne 20. září 2023 bylo žalovanému doručeno vyrozumění žalobce o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň ve výši 218 128 Kč, v němž jako důvod vzniku pohledávky uvedl platební výměr na daň z přidané hodnoty ze dne 18. dubna 2023, č. j. 696576/23/2701-52522-609549, za únor 2023.

3. Insolvenční soud, cituje , , , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném od 1. dubna 2019, dále , , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, dospěl k závěru, že pohledávka žalobce uplatněná v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka ve výši 218 128 Kč jako pohledávka z titulu opravy odpočtu daně podle zákona o dani z přidané hodnoty je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu , ve znění účinném od 1. dubna 2019. Od uvedeného data je tato daňová pohledávka zařazena v mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a výčet těchto pohledávek je taxativní.

4. K odvolání žalovaného (ISALIS v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka) Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu na určení pořadí pohledávky ve výši 218 128 Kč zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud zdůraznil, že s účinností od 1. dubna 2019 byl změněn mimo jiné tak, že byl doplněn o text „a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty“.

6. Odkazuje na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. srpna 2022, č. j. , -38 ( ), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 11/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 11/2019“), a dále cituje důvodovou zprávu k odvolací soud dospěl k závěru, že nosné argumenty obsažené v R 11/2019 jsou aplikovatelné i v dané věci, když úprava obsažená v , ve znění účinném od 1. dubna 2019, je nadále v rozporu s úpravou obsaženou v (s principem rovných možností věřitelů) a nedostojí požadavku ústavní konformnosti v podobě neobhajitelného zvýhodnění státu v uspokojování jeho pohledávek.

7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle , (dále jen „ “)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

8. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Konkrétně jde o otázku, zda pohledávka správce daně vzniklá v důsledku opravy daně podle , o dani z přidané hodnoty, se v insolvenčním řízení uspokojuje. K tomu dodává, že ve skutkově stejných věcech byly vysloveny dva rozdílné názory vrchních soudů.

9. Dovolatel snáší argumenty na podporu závěru, že pohledávka na dani z přidané hodnoty z titulu odpočtu daně za dlužníkem v insolvenčním řízení je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle . Podle dovolatele je podstatné, že oprava daně byla provedena po účinnosti , kterým byl novelizován zákon o dani z přidané hodnoty a , a kterým byl upraven postup při opravě odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky; došlo tak k rozšíření výčtu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

10. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

11. Dovolání je přípustné podle , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a dovolatelem předestřená právní otázka nebyla dovolacím soudem beze zbytku řešena.

12. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné, že znění doznala změn v tom ohledu, že se postupně rozšiřoval výčet pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou obsažený v .

Podle (ve znění účinném do 31. března 2019) jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů.

Podle (ve znění účinném od 1. dubna 2019) jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,

Podle (ve znění účinném od 1. července 2021) jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům, za náhradní výživné podle jiného zákona a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

16. V dané věci je tedy zásadní, že s účinností od 1. dubna 2019 byla (článek XVII části desáté) v na konci textu písmene c/ doplněna slova "a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty".

17. Jak správně zmínil již insolvenční soud, Krajský soud v Hradci Králové podal u Ústavního soudu návrh na zrušení části , ve znění V době po vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Ústavní soud nálezem pléna ze dne 20. listopadu 2024, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 5/2025 Sbírky zákonů, zamítl (mimo jiné) návrh na zrušení části , ve znění , ve slovech „nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty“.

18. V nálezu Ústavní soud konstatoval, žez práva na rovnost v obsahu a ochraně vlastnického práva podle věty druhé d, ani z práva na rovnost účastníků v řízení podle d nelze dovodit absolutní zákaz privilegovaného postavení státu v insolvenčním řízení. Zvýhodnění státu v insolvenčním řízení oproti jiným, "soukromým" věřitelům však musí být stanoveno výslovně zákonem a musí být "obhajitelné", tedy musí obstát v testu proporcionality. Zákonodárce musí mít ponechán určitý prostor za účelem ochrany jiných ústavně chráněných zájmů či legitimního veřejného zájmu modifikovat postavení jednotlivých věřitelů v insolvenčním řízení, včetně postavení státu (fisku). Přitom však musí respektovat, že jde o výjimku, kterou je třeba náležitě odůvodnit a jejíž uplatnění musí být systémově udržitelné.

19. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení obstálo v testu proporcionality a představuje přiměřený zásah do poměrného principu uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení, reprezentujícího rovnost v obsahu a ochraně vlastnického práva a rovnost účastníků v řízení podle a d.

20. Závěry nálezu pléna Ústavního soudu, jimiž je odůvodněn zamítavý výrok, jsou přitom závazné (ve smyslu článku 89 odst. 2 y) pro všechny orgány a osoby (tudíž i pro soudy). K tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2025, sen. zn. .

21. V dané věci tedy právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, podle něhož je úprava obsažená v , ve znění účinném od 1. dubna 2019, rozporná s principem rovných možností věřitelů a není ústavně konformní pro neobhajitelné zvýhodnění státu v uspokojování jeho pohledávek, je v rozporu se závěry nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2024.

22. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 věta první ).

23. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 9. 2025

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu