Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 889/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Romana Pučalíka, zastoupeného Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Mendíků 1396/9, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -319 ze dne 12. října 2017 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -347 ze dne 12. prosince 2017, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a vedlejší účastnice Home Credit, a. s., IČO 26978636, sídlem v Brně, Nové sady 996/25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi vyhověl žalobě vedlejší účastnice a uložil stěžovateli povinnost zaplatit jí 37 510,99 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Krajský soud v Praze toto rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl s tím, že nárok vedlejší účastnice je promlčen.

2. K dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že již dříve dospěl k závěru o stavění běhu promlčecí lhůty v případech, kdy je nárok uplatněn v rozhodčím řízení zahájeném na základě neplatné rozhodčí doložky (rozsudek sp. zn. ze dne 1. 6. 2015, č. NS), případně případech, kdy je takový rozhodčí nález v rámci exekučního řízení označen za nález bez právních účinků (rozsudek sp. zn. ze dne 30. 6. 2016, č. NS). Následně krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil s tím, že nárok vedlejší účastnice není promlčen.

3. Proti rozhodnutí Nejvyššího a krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu, na rovnost v řízení a na ochranu vlastnictví. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval v tom, že Nejvyšší soud dospěl v rozhodnutích sp. zn. a k závěrům, které reinterpretují jasný text zákona a z něj plynoucí podmínky stavění promlčecí lhůty způsobem, který je nepřijatelnou soudcovskou tvorbou práva. Nejvyšší soud se také věcně nevypořádal s tím, že Ústavní soud Slovenské republiky dospěl v usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 9. 2017 k opačnému závěru. Přímo ve věci stěžovatele pak k opačnému závěru dospěl v usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2016 i Ústavní soud. Stěžovatel uznal, že proti rozhodnutí krajského soudu je možné opět podat dovolání, přípustnost ústavní stížnosti však spatřoval v přesahu svých zájmů: počet exekucí prováděných na základě neplatných rozhodčích nálezů lze odhadovat na 200 000 (k tomu doložil i dokumenty o množství obdobných sporů).

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle , neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (zde dovolání).

5. Z tvrzení stěžovatele, že ve věci hodlá podat dovolání a tomu odpovídajícím informacím ze systému infoSoud (ke dni rozhodnutí dostupný na http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel ve věci podal ústavní stížnost i dovolání. Dovolací řízení před Nejvyšším soudem tedy probíhá souběžně s řízením o ústavní stížnosti.

6. Přijetí ústavní stížnosti pro přesah vlastních zájmů stěžovatele podle za takového procesního stavu nepřipadá v úvahu. Již dříve totiž Ústavní soud dospěl k závěru, že postup podle uvedeného ustanovení je možný pouze tehdy, jestliže stěžovatel nevyužije všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a v důsledku toho se napadené rozhodnutí stane rozhodnutím "konečným". Je však vyloučeno postupovat podle tohoto ustanovení tehdy, jestliže stěžovatel vedle ústavní stížnosti podá k ochraně svého práva i jiný přípustný procesní prostředek, o němž dosud není rozhodnuto [usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 9. 2001 (U 33/23 SbNU 383)]. Souběžné rozhodování Ústavního soudu a jiného orgánu veřejné moci je totiž možné pouze za podmínek stanovených .

7. Skutečností, že Ústavní soud ve věci stěžovatele a vedlejší účastnice za obdobné procesní situace rozhodl (kvazi)meritorně usnesením

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2016, soud není v nynějším řízení vázán ( a contrario). Proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2018

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj