Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 100/2025-233

KSBR 44 INS 3144/202270 ICm 1852/202229 ICdo 100/2025-233

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ J. B. a b/ L. B., obou zastoupených Mgr. Markem Reichlem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Martinu Červinkovi, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. B., zastoupenému JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. B., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2025, č. j. 70 ICm 1852/2022, -202 ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a nerozdílně částku 7.344,70 Kč, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ J. B. a b/ L. B.) domáhali vůči žalovanému (Mgr. Martinu Červinkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. B.) vyloučení označených nemovitých věcí v obci XY (dále jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka (I. výrok).

[2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).

2. Insolvenční soud – vycházeje z a 2 a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), z a , (dále též jen „o. z.“), a z označené judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že tři darovací smlouvy (jedna z 22. března 2018 a dvě z 16. dubna 2018), jimiž žalobci (dlužníkovi rodiče) nabyli (do společného jmění manželů) nemovitosti od dlužníka (v jednom případě od dlužníka a jeho manželky), jsou absolutně neplatnými právními jednáními, když (obě) smluvní strany uzavíraly darovací smlouvy v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele (šlo minimálně o úmysl nepřímý). Důvod vyloučit nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka proto neshledal.

3. K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26 února 2025, č. j. 70 ICm 1852/2022, -202 ( ):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Odvolací soud – vycházeje z , až 3 a , z o. z. a z označené judikatury Nejvyššího soudu – po přezkoumání napadeného rozhodnutí přitakal závěru insolvenčního soudu o absolutní neplatnosti darovacích smluv pro společný úmysl jednajících stran zkrátit uzavřením smluv dlužníkovy věřitele.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně otázky, která „by měla být posouzena jinak“, nebo „nebyla v rozhodovací praxi řešena“. Konkrétně jde o následující otázky:

[1] Je nutné prokázat při posouzení (ne)platnosti právního jednání z důvodu úmyslného zkrácení věřitele, že objektivně došlo ke zkrácení věřitele?

[2] Otázka výkladu § 588 o. z.

[3] Otázka zásahu do práv zajištěného věřitele.

6. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentují dovolatelé k jednotlivým položeným otázkám takto:

[1] Pro posouzení neplatnosti právního jednání z důvodu úmyslného zkrácení věřitele, je nutno prokázat, že objektivně došlo ke zkrácení věřitele, takže odvolací soud pochybil, jestliže se touto otázkou nezabýval.

[2] Soudy při výkladu o. z. dovodily pro neplatnost právního jednání mírnější podmínky, než které vymezuje pro odporovatelné právní jednání. Nešlo totiž o zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2020, sen. zn. „ “ [správně jde o rozsudekvelkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sen. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 104/2020“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[3] Zajištěný věřitel (Raiffeisenbank a. s.) neuplatnil v insolvenčním řízení svou pohledávku jako zajištěnou (vycházeje z platnosti darovacích smluv), takže nebude uspokojen ze zajištění. Platnost darovacích smluv nenarušuje veřejný pořádek, takovým narušením by naopak bylo posouzení, že jsou absolutně neplatné.

8. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, případně odmítnout, maje rozhodnutí obou soudů za správná a uváděje, že dovolatelé pouze opakují argumentaci, se kterou se soudy již přiléhavě vypořádaly.

III. Přípustnost dovolání

9. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

10. Vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (15. března 2022) se s přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. uplatní pro dané insolvenční řízení (a tedy i pro spory jím vyvolané) i v době od 1. října 2024 ve znění účinném do 30. září 2024) [s výjimkou nastavenou pro a a v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. ]. v tomto (rozhodném) znění se uplatní i při zkoumání přípustnosti podaného dovolání.

11. Dovolatelé výslovně napadají rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku, aniž zohledňují, že tímto výrokem odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu nejen v zamítavém výroku o věci samé (v I. výroku), nýbrž i ve výroku o nákladech řízení (ve II. výroku). Dovolání v dané věci přitom může být přípustné jen podle

12. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle , jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje

13. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé, Nejvyšší soud dovolání, pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v dovoláním otevřených právních otázkách souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, pro jejíž změnu neshledává Nejvyšší soud důvod ani na základě dovolací argumentace.

K otázce č. 1 (Ke zkrácení věřitele)

14. V rozsudku ze dne 28. března 2024, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 12/2025

Sb. rozh. obč. (

dále jen „

R 12/2025“)

, Nejvyšší soud vysvětlil, že smlouva, kterou smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit uspokojení věřitele jedné z nich, je absolutně neplatná, když odporuje zákonu a je zřejmé, že takové jednání (zároveň) narušuje veřejný pořádek (§ 588 věta první o. z.); srov. odstavec 100 odůvodnění tamtéž. Podmínka, aby se prokázalo, že smluvními stranami zamýšlený následek v důsledku takového právního jednání také nastal (aby se prokázalo, že nějaký věřitele takovým jednáním byl „zkrácen“), ze závěrů R 12/2025 neplyne. Absolutní neplatnost právního jednání se tu pojí nikoli s následkem způsobeným některému z dlužníkových věřitelů, nýbrž se záměrem (úmyslem) obou smluvních stran věřitele zkrátit (jenž je konáním, které svým účelem odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek). Takto (bez požadavku na prokázání následku ve formě skutečného zkrácení některého z dlužníkových věřitelů) byl v soudní praxi ustáleně vykládán i , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 40/2009

Sb. rozh. obč.

). Srov. k tomu ostatně i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 2020, sen. zn. . Šlo o rozsudek vydaný rovněž v řízení o

vylučovací žalobě podle a násl. , z nějž R 12/2025 v odstavci 99

odůvodnění

výslovně vychází. Nadto odvolací soud ve skutkové rovině uzavřel, že v době uzavření darovacích smluv dlužník neměl jiný majetek a měl nesplacené závazky (dluhy); srov. odstavec 14. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

K otázce č. 2 (K výkladu § 588 o. z.)

15. Odpověď na otázku č. 2 se podává již z judikatorních závěrů shrnutých v předchozím odstavci, jelikož podle argumentace obsažené v odstavci 99 odůvodnění R 12/2025 o zřejmé narušení veřejného pořádku ve smyslu závěrů tam označeného R 104/2020 vskutku šlo. Nejde ani o podmínky mírnější než ty, které vyžaduje pro neúčinná právní jednání (jak tvrdí dovolatelé), když zásadní rozdíl mezi neúčinností právního jednání podle a absolutní neplatností právního jednání podle o. z. tkví v tom, že neplatnost právního jednání způsobuje úmyslné zákonu odporující jednání obou smluvních stran; u neúčinnosti podle druhá smluvní strana o úmyslu dlužníka cum animo fraudandi pouze ví, ale sama jej nemá (srov. odstavec 89 a násl. odůvodnění R 12/2025).

K otázce č. 3 (K právům zajištěného věřitele)

16. Není věcí žalobců (dovolatelů) prosazovat prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (dovolání) ochranu práv třetích osob (zde zajištěného věřitele). Zajištěný věřitel (banka) je nepochybně způsobilý hájit svá práva v insolvenčním řízení sám, má-li za to, že je na nich krácen; již proto nesvědčí dovolatelům procesní legitimace k založení přípustnosti dovolání pro odpověď na otázku č. 3. Dovolatelé nadto přehlížejí, že ustálená judikatura Nejvyššího soudu již dala odpověď na otázku, jak zajištěný zástavní věřitel může prosadit právo ze zajištění, jestliže se věc zatížená zástavním právem dostane do majetkové podstaty dlužníka až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (a ustanoveními o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek). Srov. k tomu především důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 65/2021 Sb. rozh. obč.

17. K otázkám, které dovolatelé argumentačně rozebírají v dovolání, leč pro něž nežádají dovolání připustit, Nejvyšší soud uvádí, že (opakovaný) pokyn insolvenčního soudu, aby žalovaný vyloučil nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka, není důvodem, na jehož základě by se dovolatelé mohli domáhat (poté, co žalovaný odmítl pokyn splnit) vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka (srov. odstavec 15 dovolání); ve světle závěrů napadeného rozhodnutí se v pokynu pouze promítl chybný úsudek insolvenčního soudu, jenž nemá vliv na výsledek řízení o excindační žalobě.

18. Námitka dovolatelů, že bez provedení dalších důkazů neměl mít odvolací soud za prokázaný společný úmysl smluvních stran zkrátit uzavřením darovacích smluv dlužníkovy věřitele, směřuje ke kritice hodnocení (provedených) důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., a nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu.

19. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání z 13. června 2025) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění.

20. Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu, sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 113.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 5.620 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 450 Kč jde o částku 6.070 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.274,70 Kč ( ) jde celkem o částku 7.344,70 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobců (s ohledem na nedílnou povahu nároku týkajícího se majetku ve společném jmění manželů solidárně).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 24. září 2025

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu