Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 586/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 481/12, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -434 ze dne 7. 11. 2017 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -403 ze dne 13. 6. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení celé řady ustanovení d, zejména , a 4 a .

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl o svěření nezletilého syna stěžovatele do péče prarodičů zemřelé matky nezletilého, stěžovateli uložil povinnost přispívat na jeho výživu částku 4 000 Kč měsíčně vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám prarodičů, zamítl návrh stěžovatele na změnu výchovy, jakož i návrh na svěření nezletilého do pěstounské péče prarodičů, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích jako věcně správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že na jeho straně nebyly žádné překážky, a to ani subjektivní ani objektivní povahy pro to, aby byl nezletilý svěřen do jeho péče. Ohradil se proti odvolacím soudem tvrzenému příklonu k alkoholu, na který poukázal odvolací soud, usuzuje přitom též z jeho vzhledu. Dle svých slov u jednání před odvolacím soudem byl slušně oblečen, choval se zcela slušně a byl zcela střízlivý. Dále namítl, že jelikož byl nezletilý dlouhou dobu ve výchově prarodičů, je ovlivněn jejich názory, což mělo vliv i na jeho postoj. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je toliko pokračující polemikou s důvody, které vedly soudy ke svěření nezletilého do péče rodičů zesnulé matky dítěte, a postrádá jakýkoli ústavně právní rozměr. Z obsahu napadených rozsudků Ústavní soud žádný zjevný exces či nespravedlnost ze strany soudů nezjistil. K prokázání skutkového stavu soudy provedly dostatečné množství důkazů, které jim umožnily vyvodit patřičné závěry. Jejich rozhodnutí přitom spočívá na třech stěžejních závěrech. Prvním z nich je, že stěžovatel inklinuje k užívání alkoholu, což městský soud zjistil primárně nikoli z vizáže stěžovatele přítomného u jednání, ale především ze znaleckého posudku (tak jako i nalézací soud před ním). Dále soudy poukázaly na dlouhotrvající fyzické násilí vůči matce nezletilého, které vývoj nezletilého podstatně poznamenalo. Tuto skutečnost soudy zjistily z pravomocného trestního příkazu vydaného ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. . Konečně třetím podstatným důvodem byl setrvačný názor samotného nezletilého syna, který si přál zůstat u prarodičů. Kombinace všech těchto hledisek pak soudy vedla ke svěření nezletilého do péče prarodičů a zamítnutí návrhu stěžovatele na změnu výchovy. Takto vzájemně propojená myšlenková konstrukce je výsledkem nezávislého hodnocení důkazů soudy a prvky libovůle v něm Ústavní soud nespatřuje. Brojí-li stěžovatel proti zmínce odvolacího soudu o jeho vzhledu majícím svědčit o příklonu k alkoholu, nutno především podotknout, že stěžovatel jí připisuje daleko větší význam, než jaký jí odvolací soud ve skutečnosti sám přisuzuje. Nejedná se totiž o klíčovou úvahu, na níž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž spíše o doprovodnou poznámku a poznatek, který soud o problémech stěžovatele v této oblasti jeho života spíše utvrdil.

Ze všech uvedených důvodů tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 28. března 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu