Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1044/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti O. D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1961, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, č. j. -500, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků 1) nezletilého A. D., 2) N. D., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha - východ zamítl rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č. j. -403, návrhy stěžovatele (otce) i vedlejší účastnice 2) (matky) na změnu péče o nezletilého syna a styku s ním (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tím, že nezletilý byl dříve svěřen na základě soudem schválené dohody rodičů (rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 3. 2015, č. j. -64) do jejich střídavé péče. Návrhy rodičů na svěření nezletilého do výlučné péče jednoho z nich byly motivovány jejich vzájemným konfliktem a neshodami - ty však nebyly novým jevem představujícím změnu poměrů podle § 909 obč. zák., jelikož tento stav trvá již od narození nezletilého; špatné vztahy mezi rodiči tak neodůvodňují změnu péče a styku. Soud prvního stupně uvedl, že nezletilý je na péči obou rodičů zvyklý, dobře prospívá a jeho svěření do péče jednoho z rodičů by nevedlo ke zklidnění konfliktu, navíc by nebylo ani v nejlepším zájmu dítěte. V poměrech nezletilého a rodičů nebyla zjištěna žádná jiná skutečnost, která by odůvodnila změnu rozhodnutí o výživném.

Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2017, č. j. -500, co do zamítavého výroku o péči a styku potvrdil (zrušil jen nákladové výroky); dospěl k závěru, že v poměrech nezletilého nenastala taková zásadní změna, která by vyžadovala novou úpravu péče, styku a výživného. Sami rodiče uzavřeli v průběhu odvolacího řízení dohodu, která však nebyla soudem schválena, jelikož zachovávala současný faktický stav v péči o dítě až do 1. 1. 2019 a byla tedy v tomto směru nadbytečná.

Proti rozsudku odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jeho zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména práva rodiče na péči o dítě podle a práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") ve spojení s y (dále jen " "). Stěžovatel rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte podle Úmluvy o právech dítěte. Porušení ústavních práv spatřuje stěžovatel především v tom, že odvolací soud neschválil předloženou dohodou rodičů o péči, a namísto toho autoritativně zachoval současný stav v péči o nezletilého. Stěžovatel tvrdí, že dohoda předpokládala v budoucnu změnu poměrů - nástup nezletilého do základní školy, a na tuto situaci podle něj pamatovala; dále vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro změnu výše výživného matky.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost není nepřípustná podle ve spojení s - je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Úkolem Ústavního soudu je podle y (dále jen " ") výhradně ochrana ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté y. Nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej nález ze dne ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

).

Stěžovatel odvolacímu soudu v podstatě vytýká jen to, že neschválil rodiči uzavřenou dohodu ohledně péče o nezletilého a úpravy styku. Obecný soud však nemá povinnost dohodu o úpravě poměrů k nezletilému schválit, jestliže neodpovídá jeho zájmu, přitom v souzené věci nenastala v poměrech rodičů ani dítěte žádná skutečnost, která by změnu vyžadovala a která by odůvodňovala změnu úpravy péče. Je zjevné, že rodiče mají mezi sebou konflikt, jenž byl jediným důvodem, proč o změnu péče oba začali usilovat a podali návrh na její novou úpravu - svěření nezletilého do výlučné péče jednoho z nich. Za takové situace nelze spatřovat v postupu odvolacího soudu porušení žádného ústavně chráněného práva, upřednostnil-li zájem nezletilého na péči v režimu, na který je zvyklý a v němž dobře prospívá. Jestliže odvolací soud nechválil dohodu rodičů, která podle stěžovatele pamatovala i na dobu, kdy nezletilý nastoupí do základní školy, stále platí, že rodiče mají v budoucnu, až potřeba nové úpravy péče nastane, možnost se opět s ohledem na aktuální poměry dohodnout a dohodu předložit soudu ke schválení. Soud dohodu schválit může, ale nemusí, což je případ souzené věci. Ústavní soud zohlednil, že stěžovatel se v podstatě domáhá střídavé péče na základě schválené dohody rodičů, namísto jejího autoritativního nařízení obecným soudem - brojí tak fakticky jen proti formě a nikoliv obsahu rozhodnutí, neboť na střídavé péči se rodiče dohodli, stejně jako její trvání potvrdil obecný soud.

Odvolací soud rozhodl - byť nepřímo - také o výživném matky, neboť výslovně uvedl, že: "nedošlo k takové podstatné změně poměrů nezletilého, která by odůvodňovala změnu dosavadní úpravy práv a povinností ve vztahu k nezletilému." Z toho podle Ústavního soudu vyplývá, že bylo rozhodnuto rovněž o výživném, neboť vyživovací povinnost matky je jednou z uvedených povinností rodiče k nezletilému dítěti, ohledně které nenastala změna poměrů, a byla tak zachována stávající úprava.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu