Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 549/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele B. Ř., t. č. ve věznici Plzeň - Bory, zastoupeného JUDr. Pavlem Hanušem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 d (dále jen " ") a práva na zákonného soudce dle článku 38 y.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2015 sp. zn. uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu, napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze došlo při nezměněném výroku o vině ke změně ve výroku ohledně trestu a byl jím odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu pak bylo dovolání stěžovatele proti rozhodnutím nižších soudů odmítnuto.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že soudce Krajského soudu v Plzni, který v jeho věci rozhodoval, si "projednání věci sám zařídil", dále podle stěžovatele došlo k pochybení ohledně stanovení výše způsobené škody. Stěžovatel se rovněž domnívá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení celé věci, neboť věc měla být souzena v rámci občanskoprávního řízení.

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů.

7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

8. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele i odůvodnění napadených rozhodnutí a shledal, že obecné soudy náležitě odůvodnily, proč dospěly k závěru o stěžovatelově vině a jak stanovily výši náhrady škody. Celá polemika stěžovatele se závěry obecných soudů je založena na jeho nesouhlasu se zjištěním skutkového stavu a posouzením podústavního práva. Jeho argumentace nikterak nedosahuje ústavněprávní roviny.

9. Námitka nesprávného obsazení soudu v nalézacím řízení pak není v této fázi řízení před Ústavním soudem přípustná, neboť ji stěžovatel včas a řádně neuplatnil tak, jak je to stanoveno příslušnými právními předpisy. Jedná se tedy o nepřípustné novum, jímž se Ústavní soud nemůže zabývat, neboť by tím porušil zásadu subsidiartiy ústavněprávního přezkumu, která mu umožňuje se věcí zabývat teprve poté, kdy stěžovatel vyčerpá všechny prostředky, které mu právní řád poskytuje.

10. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu