Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 106/2024-B-209

KSUL 92 INS 11889/2018 29 NSČR 106/2024-B-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. S., zastoupeného Mgr. Michalem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o zrušení oddlužení, o dovolání věřitele P. R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2024, č. j. -186, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. , -198, takto:

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 3. července 2024, č. j. -186, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl návrh věřitele P. R. (dále jen „P. R.“) na zrušení oddlužení (bod I. výroku).

[2] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (J. K., nyní J. S.) [bod II. výroku].

[3] Rozhodl o odměně insolvenčního správce dlužníka (bod III. výroku).

[4] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (bod IV. výroku).

[5] Osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod V. výroku).

2. Insolvenční soud – vycházeje z , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl k následujícím závěrům:

3. Dlužník splnil podmínky oddlužení, po dobu oddlužení řádně plnil své povinnosti a nejednal s úmyslem nepoctivého záměru. Dlužník mnohdy v průběhu oddlužení přistupoval k oddlužení nedbale a vznikaly mu nové závazky po splatnosti, svá pochybení však vždy dodatečně napravil a v současné době má uhrazeno 35,70 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů a 69,88 % zjištěných pohledávek zajištěných věřitelů, jakož i všechny nové závazky a zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

4. Insolvenční soud se neztotožnil s názorem P. R., že dlužník mohl pobírat vyšší mzdu, kdyby byl zaměstnán jinde než u společnosti Almara Soap, s. r. o. (dále jen „společnost A“).

5. O odvolání P. R. (proti bodům I., II. a V. výroku usnesení insolvenčního soudu) rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2024, č. j. , -198, tak, že:

[1] Odmítl odvolání proti bodům I. a II. výroku usnesení insolvenčního soudu.

[2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku.

6. Odvolací soud – vycházeje z , , a ve znění účinném do 31. května 2019 a z , (dále též jen „ “) – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu v napadeném rozsahu k následujícím závěrům:

7. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, není odvolání přípustné ( ) bez zřetele k chybnému poučení o odvolání insolvenčním soudem. Proto odvolací soud odmítl odvolání dlužníka proti bodu II. výroku usnesení podle

8. O návrhu na zrušení oddlužení lze rozhodnout pouze předtím, než soud vezme na vědomí splnění oddlužení ( ). Jelikož insolvenční soud již vzal na vědomí splnění oddlužení, stalo se odvolání proti výroku o zamítnutí návrhu na zrušení oddlužení bezpředmětným a odvolací soud je proto odmítl podle

9. Ze skutkových údajů plynoucích ze spisu pak vyplývá, že ekonomický výsledek oddlužení (podle něhož byli nezajištění věřitelé dlužníka uspokojeni co do cca 35,71% hodnoty svých pohledávek) odpovídal zákonným kritériím pro povolení (a schválení) oddlužení. Byť měl dlužník zpočátku nedbalý přístup k insolvenčnímu řízení a neplnil všechny své povinnosti, k jejich splnění vždy následně došlo. Otázka přiměřenosti dlužníkových příjmů (ze společnosti A a ze společnosti Green Cosmetics s. r. o.) byla zodpovězena tím, že dlužník následně podepsal smlouvu o poskytování služeb s Revenium, z. s., jejíž personální propojení s dlužníkem věřitel nenamítal a kde odměna dlužníka činí 40.000 Kč měsíčně (což je částka srovnatelná s měsíční odměnou dlužníka ve společnosti A). Nebyl dohledán žádný další majetek dlužníka. Dlužníkův nepoctivý záměr zkoumal insolvenční soud již v usnesení ze dne 5. června 2023 a odvolací soud v usnesení ze dne 27. července 2023; oba tyto soudy shledaly tamní návrh na zrušení schváleného oddlužení nedůvodným.

II. Dovolání a vyjádření k němu

10. Proti usnesení

insolvenčního

soudu a proti usnesení odvolacího soudu podal P. R. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o následující otázky:

[1] Lze (legitimně) vést insolvenční řízení, ve kterém je od počátku (dlužníkovi) zřejmé (anebo vysoce pravděpodobné), že v něm nebude možné uspokojit žádné obecné pohledávky ani z 30 %?

[2] Lze vzít na vědomí oddlužení dlužníka a/nebo odmítnout návrh věřitele na zrušení oddlužení, pokud dlužník nevyužil v rámci obnoveného podnikání příjmy jen od jednoho z mnoha klientů ve výši 30.000 Kč?

[3] Lze do nutnosti pečlivě posuzovat dlužníkovu poctivost, respektive případnou lehkomyslnost anebo nedbalost zahrnout i informace veřejně sdělované zaměstnavatelem dlužníka (rozhovory, účetní závěrky)?

[4] V případě rozporu mezi informacemi dlužníka a zaměstnavatele, lze upřednostnit dlužníkem předkládané formální informace a dlužníkem prezentovaný formální stav, zejména pokud jsou informace dlužníka zjevně nesprávné a/nebo neúplné?

[5] Zahrnuje poctivost jednání a záměrů dlužníka nutnost prověření dlužníkem předkládané smlouvy uzavřené fakticky s jeho manželkou (její společností)?

[6] Znamená umělé snížení pracovněprávní odměny oproti jiným objektivním nabídkám porušení poctivosti dlužníka?

[7] Je povinností dlužníka v případě pochybností tvrdit a prokázat, že deklarovaná pracovněprávní činnost, respektive takto dosažitelná odměna, je z ekonomického hlediska nejlepší možnou variantou pro věřitele, kterou má dlužník reálně k dispozici?

[8] Je povinností soudu v případě věřitelem vznesených pochybností zkoumat, že deklarovaná pracovněprávní činnost dlužníka, respektive takto dlužníkem dosažitelná odměna, je z ekonomického hlediska nejlepší možnou variantou pro věřitele, kterou má dlužník reálně k dispozici?

[9] Koná dlužník nepoctivě a/nebo lehkomyslně a/nebo nedbale, pokud upřednostní nižší mzdu za tvrzenou práci, než kterou by realizoval jinou činností (zde např. příslibem zahájení podnikání s doloženou mzdou od jediného klienta ve výši 30.000 Kč měsíčně)?

[10] Koná dlužník nepoctivě a/nebo lehkomyslně a/nebo nedbale, pokud soudu a/nebo věřitelům deklaruje méně finančně hodnocenou činnost, než kterou ve skutečnosti u zaměstnavatele zastává (zde dlužník tvrdil vykonávání administrativní činnosti, dle zaměstnavatele šlo o manažerskou pozici)?

11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

12. Dlužník ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout.

III. Přípustnost dovolání

13. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

14. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (17. srpna 2018) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka až do jeho skončení i v době od 1. června 2019 uplatňuje ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první ]. v tomto znění je rozhodný též při posuzování přípustnosti dovolání v této věci.

15. Dovolatel výslovně napadá dovoláním („do všech jeho výroků“) též usnesení insolvenčního soudu (srov. článek II. dovolání). Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána; Nejvyšší soud proto řízení o takovém podání („dovolání“) zastavil ( ); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

16. Dále dovolatel napadá dovoláním („jediný výrok“) usnesení odvolacího soudu, aniž rozlišuje mezi jeho jednotlivými částmi (srov. článek II. dovolání).

17. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud odmítl odvolání proti bodům I. a II. výroku usnesení insolvenčního soudu, je Nejvyšší soud odmítl podle jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání v tomto rozsahu vylučuje ustanovení (jde o výroky, proti kterým je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ).

18. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek, může být přípustné jen podle , přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v Potud Nejvyšší soud nicméně dovolání odmítl podle a 2 , maje oproti dovolateli za to, že v dotčené části je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

19. K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

20. Již ze způsobu, jakým dovolatel formuloval otázky, o jejichž zodpovězení Nejvyšší soud žádá, je patrno, že základem těchto otázek jsou vlastní skutkové předpoklady dovolatele, z nichž napadené rozhodnutí nevychází. Tyto otázky jsou tudíž pro založení přípustnosti dovolání nezpůsobilé (bezcenné).

21. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu).

22. Zbývá dodat, že podle ustálené judikatury i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, je insolvenční soud povinen zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni ( ) nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“).

23. Ustanovení pak patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 14/2012“).

24. Napadené rozhodnutí se v posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek dlužníku nikterak neprotiví závěrům judikatury (včetně závěrů R 14/2012 a R 86/2013).

25. Namítá-li dovolatel, že usnesením odvolacího soudu byl překvapen a že soudy takto porušily jeho právo na spravedlivý proces (srov. článek IV. dovolání), pak Nejvyšší soud připomíná, že byla-li (jako v této věci) právní otázka, kterou odvolací soud zkoumal (namítaná nepoctivost, nedbalost či lehkomyslnost dlužníka), zkoumána již soudem prvního stupně, pak jde „překvapení výsledkem zkoumání“ na vrub dovolatele konajícího potud v rozporu s obecným právním principem „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva); srov. obdobně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2025

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu