Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 827/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. P., zastoupené JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou, sídlem V Jámě 1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018 č. j. -122, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) nezletilé H. J. a 2) M. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. Nezletilé H. J. se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti ustanovuje město Říčany.II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2018 č. j. -122 se odkládá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka (dále též "matka") se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva zaručená v , , ve spojení s a d (dále jen " "). Stěžovatelka dále navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

2. Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") rozhodl rozsudkem ze dne 11. 9. 2017 č. j. -94 tak, že soud nahrazuje souhlas otce s přijetím vedlejší účastnice 1) (dále též "nezletilá") k základnímu vzdělání do ZŠ X (výrok I). Dále soud rozhodl, že návrh vedlejšího účastníka 2) (dále též "otec") na nahrazení projevu vůle matky s přijetím nezletilé k základnímu vzdělání do ZŠ Y, se zamítá (výrok II). Dále bylo rozhodnuto, že návrh otce na snížení výživného se zamítá (výrok III) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

3. Proti rozsudku okresního soudu podal otec odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu se mění ve výroku I tak, že se zamítá návrh matky na nahrazení souhlasu otce s přijetím nezletilé k základnímu vzdělávání do ZŠ X, a ve výroku II tak, že se nahrazuje souhlas matky s přijetím nezletilé k základnímu vzdělávání do ZŠ Y (výrok I). Výrokem II pak krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím.

4. Dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ), ve spojení s ustanoveními , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí.

5. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilá H. J. postavení vedlejšího účastníka řízení a její zákonní zástupci, matka (jako stěžovatelka) a otec [jako vedlejší účastník 2)], jsou rovněž účastníky řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit nezletilé kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je ve výroku I uvedeno.

6. Spolu s ústavní stížností navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku podle , jelikož výkonem rozhodnutí hrozí závažná újma na právech její nezletilé dcery, která může být způsobena změnou školního zařízení (která je důsledkem napadeného rozsudku, jelikož v průběhu roku 2017 byla nezletilá přijata do ZŠ X, kterou od září 2017 navštěvuje, a v důsledku napadeného rozsudku by musela přestoupit na ZŠ Y), která by mohla v nezletilé vyvolat veliký pocit nejistoty způsobený jiným prostředím (nezletilá na nové základní škole nemá kamarády, je tam jiný způsob výuky, hodnocení žáků, počet dětí ve třídě apod.). Vlivem psychického nátlaku může nezletilá nové prostředí nenávidět, a to se pak projeví na jejím celkovém vývoji. Stěžovatelka se domnívá, že vstup do prvního ročníku základní školy je velký krok nejen pro dítě, ale i jeho rodiče a blízké okolí. Toto období je pro dítě zlomové a mělo by s sebou přinášet jen pozitivní prožitek, protože dítě se do školy přirozeně těší. Výkonem napadeného rozsudku by tento pozitivní prožitek mohl být ovlivněn.

7. Ústavní soud přiznal ústavní stížnosti odkladný účinek podle , neboť je zjevné, že výkonem napadeného rozhodnutí bezprostředně hrozí závažná újma, zejména porušením ústavního práva na vzdělání nezletilé podle y. Přestane-li totiž nezletilá skutečně navštěvovat základní školu (ZŠ X), kterou v době rozhodování Ústavního soudu navštěvuje s výborným prospěchem již více než půl roku, jak vyplývá z předloženého vysvědčení a průběžného hodnocení, a bude nucena přestoupit na školu jinou (ZŠ Y), může tato změna mít významný vliv na její vzdělání a psychiku, jelikož nezletilá bude muset přestoupit na jinou základní školu se zcela jiným vzdělávacím plánem a metodami výuky, ztratí tak kolektiv, v němž je dle vyjádření třídní učitelky a školní psycholožky spokojena, spolužáky i třídní učitelku a další učitele. Tím spíše to platí za situace, kdy by v důsledku případného kasačního zásahu Ústavního soudu došlo posléze k opětovnému nucenému návratu nezletilé do původní základní školy. Za této situace je namístě (v souladu s nejlepším zájmem dítěte) ponechat do rozhodnutí Ústavního soudu ve věci samé nezletilou v prostředí, na které je dosud zvyklá a ve kterém dobře prosperuje. Nezletilé tak hrozí nepoměrně větší újma, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, a proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení. Ústavní soud tímto rozhodnutím nikterak nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti. Posláním předmětného institutu odkladu vykonatelnosti v této věci je zabránit vzniku stavu, kdy by v důsledku výkonu pravomocného soudního rozhodnutí byla prokazatelně a nevratně ovlivněna práva nezletilé, a to ve fázi před uskutečněním přezkumu před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu