Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 812/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) obchodní korporace Ctrl Alt a. s., sídlem Pod Sídlištěm 293/1, Brno, 2) Ing. Radka Procházky a 3) Lenky Balákové, všech zastoupených JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem, sídlem Špitálka 23b, Brno, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2018 č. j. -262, ze dne 19. září 2017 č. j. -245 ve znění opravného usnesení ze dne 27. října 2017 č. j. -251, ze dne 19. září 2017 č. j. -246 a č. j. -247, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní korporace Česká spořitelna, a. s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu

1. Návrhem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), brojí stěžovatelé proti výše uvedeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen " "), kterými bylo dle tvrzení stěžovatelů zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále bylo dle stěžovatelů zasaženo do jejich práva vlastnit majetek podle y.

2. Usneseními městského soudu vydanými asistentkou soudce dne 19. 9. 2017 č. j. -245 ve znění opravného usnesení ze dne 27. 10. 2017 č. j. -251, č. j. -246 a -247 bylo uloženo každému ze stěžovatelů, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení těchto usnesení zaplatil soudní poplatek za podané odvolání proti rozsudku městského soudu ze dne 13. 12. 2016 č. j. -106, kterým byl ponechán směnečný platební rozkaz ze dne 14. 9. 2015 č. j. -19 v platnosti (jedná se o zaplacení směnečné pohledávky vedlejší účastnice vůči stěžovatelům ve výši 1 669 397 Kč s příslušenstvím a odměnou).

3. K námitkám stěžovatelů rozhodl usnesením ze dne 10. 1. 2018 č. j. -262 tak, že se výše uvedená usnesení ze dne 19. 9. 2017 potvrzují.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé uvádějí, že v daném případě podali společné odvolání proti rozsudku městského soudu, jímž byl potvrzen směnečný platební rozkaz, kterým jim byla uložena platební povinnost k zaplacení směnečné sumy společně a nerozdílně. dle stěžovatelů pochybil v tom, že jejich poplatkovou povinnost formuloval ve výzvách k zaplacení soudního poplatku jako samostatnou, což je dle bodu 13 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010

sp. zn.

(N 125/57 SbNU 559) v rozporu s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a proto by měla být dle názoru stěžovatelů poplatková povinnost stěžovatelů za odvolací řízení stanovena jako společná, solidární.

5. Vzhledem k tomu, že výše uvedené pochybení asistentky soudce nebylo napraveno (k námitkám stěžovatelům) ani usnesením ze dne 10. 1. 2018 č. j. -262, dovolávají se ochrany před Ústavním soudem, jelikož soudkyně se svévolným rozhodnutím bez racionálního odůvodnění odchýlila od výše citovaného nálezu Ústavního soudu a způsobila tak nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Tímto jednáním byla stěžovatelům dle jejich tvrzení upřena jejich ústavně garantovaná práva.

III.

Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelé podle nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje a které jsou konkretizovány v .

7. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. když nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)].

8. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví.

9. Pro nyní projednávanou věc jsou rozhodující závěry pléna Ústavního soudu vyslovená ve stanovisku ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). V tomto rozhodnutí plénum Ústavního soudu dovodilo, že ústavní stížnost toliko proti usnesení, jímž soud vyzývá účastníka řízení k zaplacení soudního poplatku, není přípustná. Tento závěr se plně uplatní i v nyní projednávaném případě, a to přesto, že stěžovatelé nenapadli pouze toto usnesení, ale i usnesení o námitkách proti němu. Usnesení o námitkách je sice možno považovat nikoliv toliko za výzvu, ale za rozhodnutí o opravném prostředku, nicméně podání námitek dle ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není ve světle shora specifikovaného stanoviska pléna Ústavního soudu poslední možností, jak se mohli stěžovatelé domoci ochrany svých práv.

10. Stěžovatelům totiž i v této situaci zůstávala možnost v rozsahu, v němž dle jejich názoru soudem vyměřený soudní poplatek převyšoval jejich skutečnou poplatkovou povinnost, navrhnout soudu vrácení soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Teprve zamítl-li by soud tento jejich návrh, měli by ve smyslu shora specifikovaného stanoviska pléna Ústavního soudu stěžovatelé možnost za podmínek vyčerpání všech dalších opravných prostředků, měli-li by nějaké k dispozici, podat případně ústavní stížnost. Jestliže tak neučinili, jejich ústavní stížnost proti usnesení o námitkách proti usnesení, jímž byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku, nemůže být přípustná (srov. obdobně také usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016

sp. zn.

).

11. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s odmítnuta pro nesplnění procesních předpokladů pro řízení před Ústavním soudem. Proto nebylo možno vypořádat se s argumentací stěžovatelů (sub 4) nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010

sp. zn.

(N 125/57 SbNU 559) a lze v tomto omezeném procesním rámci stěžovatele pouze odkázat na judikaturu Ústavního soudu (srov. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

či zejména

) i ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017 sp. zn. ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2018

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj