Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 29/2025-B-79

MSPH 92 INS 16628/2023 29 NSČR 29/2025-B-79

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka G. G., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Dmitrijem Rožděstvenským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025, č. j. , -53, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 18. října 2024, č. j. -37, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] neschválil oddlužení dlužníka (G. G.) pro nepoctivý záměr (bod IV. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek (bod V. výroku).

2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. ledna 2025, č. j. , -53, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech IV. a V. výroku.

3. Odvolací soud – cituje ustanovení a a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že zamlčení majetku v seznamu majetku představuje jednu z typických okolností, které „významně indikují nepoctivý záměr dlužníka“; tomu nasvědčuje i „pestrý charakter zamlčeného majetku“ („významné“ majetkové podíly v obchodních společnostech, pohledávka značné výše, vlastnictví nemovitého majetku, který pochází z účasti dlužníka na podnikatelské činnosti). Neuvedení takového majetku, respektive jeho zamlčení, dává podklad pro závěr o nepoctivém záměru dlužníka, který se na počátku insolvenčního řízení „prezentoval“ jako nemajetný důchodce.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Dovolatel předkládá (podle obsahu dovolání) Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, jestliže v insolvenčním návrhu neuvedl veškerý svůj majetek.

6. Věřitel č. 2 (R. A.) ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

8. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (20. října 2023) se v tomto řízení uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1. října 2024 ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první ].

9. Nejvyšší soud dovolání dlužníka, jenž může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

10. Judikatura Nejvyššího soudu je při posuzování nepoctivého záměru dlužníka v oddlužení ustálena v následujících závěrech:

11. Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).

12. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; pocelou tuto dobu je insolvenční soud povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, a na jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, jakmile tyto skutečnosti vyjdou v insolvenčním řízení najevo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63.

13. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení , , , ), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

14. Z toho, že dlužník v seznamu majetku neoznačí část svého majetku, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. K tomu srov. opět R 86/2013.

15. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnost, že úvaha odvolacího soudu o nepoctivém záměru dovolatele není zjevně nepřiměřená (odpovídá výše citované judikatuře) a Nejvyšší soud nemá důvod ji v mezích své přezkumné činnosti jakkoli korigovat. Hodnota a charakter majetku dovolatele (včetně nemovitého), který vyšel najevo až v průběhu insolvenčního řízení plně umožňuje závěr, že dovolatel jednal v nepoctivém záměru (uváděje v seznamu majetku výslovně, že vlastní jen „věci osobní potřeby“) ve snaze vyhnout se poctivému vypořádání s věřiteli.

16. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku o prohlášení konkursu na majetek dovolatele, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.

17. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dovolatele má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.

18. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., jakož i (k přípustnosti dovolání) např. R 86/2013.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 7. 2025

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu