Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 36/2025-B-71

KSBR 47 INS 9322/201929 NSČR 36/2025-B-71

USNESENÍ

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 19. listopadu 2024, č. j. -47, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zrušil schválené oddlužení dlužníka (S. P.), neboť lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (bod I. výroku), zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku), schválil odměnu insolvenčního správce (Mgr. Martina Horáka) ve výši 63 827,50 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 11 979 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod III. výroku), a zprostil ho funkce (bod IV. výroku).

2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. února 2025, č. j. , -63, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku (první výrok) a bod III. výroku změnil (jen) tak, že schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 63 222,50 Kč, jinak i tento bod výroku potvrdil (druhý výrok).

3. Odvolací soud – cituje ustanovení a až 5 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož je dán důvodný předpoklad, že dlužník sleduje oddlužením nepoctivý záměr. Neztotožnil se se všemi okolnostmi, které dlužníku vytýkal insolvenční soud, měl však za podstatné, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. března 2022, sp. zn. , byl dlužník uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (podvodu a úvěrového podvodu), jehož se dopustil „bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení“, přičemž o probíhajícím trestním řízení a o jeho výsledku neinformoval insolvenční soud. Z popisu skutku (podvodného vylákání prostředků ve výši 1 937 000 Kč v průběhu prosince 2018 – března 2019, které s ohledem na svůj úpadkový stav nebude schopen splácet) odvolací soud dovodil „absentující sebereflexi dlužníka“, neboť nic nenasvědčuje snaze dlužníka o poctivé vyrovnání s věřiteli. Nadto dlužník při zahájení insolvenčního řízení zatajil prostředky z penzijního spoření ve výši 14 600 Kč.

4. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu (a to – poměřováno obsahem dovolání – proti té části, jíž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení, jímž insolvenční soud zrušil oddlužení dlužníka pro nepoctivý záměr) podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, případně insolvenčního soudu zrušil.

5. Dovolatel předkládá (podle obsahu dovolání) Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda lze jeho chování vyhodnotit tak, že sledoval oddlužením nepoctivý záměr.

6. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

7. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (17. června 2019) se v tomto řízení (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání) použije i v době od 1. října 2024 ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první ].

8. Nejvyšší soud dovolání dlužníka, jenž může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

9. Judikatura Nejvyššího soudu je při posuzování nepoctivého záměru dlužníka v oddlužení ustálena v následujících závěrech:

10. Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).

11. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je insolvenční soud povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, a na jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, jakmile tyto skutečnosti vyjdou v insolvenčním řízení najevo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63.

12. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení , , , ), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

13. Pravomocné odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové povahy není okolností, z níž lze (bez dalšího) dovozovat, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Uvedené však neznamená, že by soud při rozhodování o (ne)schválení oddlužení neměl přihlížet k jednání, kterého se dlužník dopustil v období před podáním návrhu na povolení oddlužení a které mělo dopad na jeho majetkové poměry. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.

14. Z toho, že dlužník v seznamu majetku neoznačí část svého majetku, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. K tomu srov. opět R 86/2013.

15. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

16. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že úvaha odvolacího soudu o nepoctivém záměru dovolatele není zjevně nepřiměřená (odpovídá výše citované judikatuře) a Nejvyšší soud nemá důvod ji v mezích své přezkumné činnosti jakkoli korigovat. Soudy správně zohlednily závažnou majetkovou trestnou činnost dlužníka, která vyšla najevo až v průběhu insolvenčního řízení, a dále skutečnost, že dlužník zatajil svůj majetek (byť „pouze“ v částce 14 600 Kč). Souhrn těchto okolností umožňuje učinit závěr, že dovolatel byl veden nepoctivým záměrem a nevynaložil veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

17. Ohledně tvrzených vad řízení Nejvyšší soud připomíná, že podle je dovolání určeno výlučně k posouzení právních otázek, na nichž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu. Řešená právní otázka může mít povahu hmotněprávní nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního práva). S přihlédnutím k ustanovení , které jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, který je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a jež výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle , a b/ a , tak nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“ (porušení práva na soudní ochranu, nerespektování procesních zásad, tvrzená nepředvídatelnost rozhodnutí), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti toliko u (jinak) přípustného dovolání ( ), jestliže takové (tvrzené) procesní vady (jako je tomu i v tomto případě) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 7. 2025

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu