Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 811/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Esther Weberové, zastoupené JUDr. Arturem Ostrým, advokátem, sídlem Arbesovo nám. 257/7, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2017 č. j. -403, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Ondřeje Otradovce a Lucie Kluzákové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka návrhem ze dne 6. 3. 2018 napadla výroky I. až V. v záhlaví identifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené ústavním pořádkem, konkrétně právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo vlastnit majetek a na jeho ochranu zakotvené v y a rovněž právo na rovnost v řízení zakotvení v y.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva se považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ).

4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti informovala, že proti výrokům I. až V. rozsudku městského soudu podala dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto, a doplnila, že ústavní stížnost podává z procesní opatrnosti před eventuálním marným uplynutím lhůty k jejímu podání (text dovolání přiložila k ústavní stížnosti).

6. Využila-li tedy stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek (pozn. o možnosti podat dovolání byla stěžovatelka poučena v rozsudku městského soudu a jeho podání si Ústavní soud ověřil z veřejně přístupných strojů - http://infosoud.justice.cz), je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelčiných práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že stěžovatelčina ústavní stížnost je nepřípustným návrhem podle .

7. Ústavní soud v této souvislosti dodává, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nadto není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Navíc je třeba poznamenat, že opačný postup ze strany soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí dovolacího soudu) by mohl být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce ve smyslu y. Neodmítnutím ústavní stížnosti pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případ, který by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí dovolacího soudu mohl být (a se značnou pravděpodobností by také byl) přidělen jinému soudci zpravodaji.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj