Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 814/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Bohuslava Floriana, zastoupeného JUDr. Vladislavou Hanákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem dr. Tyrše 56, 257 65 Čechtice, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 1. 2018, č. j. -117, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 7. 3. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 9. 2013, č. j. -56, byla povinnému (Ředitelství silnic a dálnic ČR) uložena povinnost vyklidit v rozsudku blíže vymezené nemovitosti stěžovatele. Ve vyklizení věci byl podle stěžovatele povinný dlouhodobě nečinný a k odstraňování staveb přistoupil až v okamžiku, kdy se dověděl, že soudní exekutorka činí aktivní kroky k určení ploch, které je třeba vyklidit. Tyto aktivní kroky soudní exekutorky spočívaly v zaměření dotčených ploch.

Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 11. 2017, č. j. 049 EX 00318/14-807 rozhodla soudní exekutorka JUDr. Jana Fojtová o nákladech exekuce tak, že ve výroku I. uložila povinnému uhradit náklady exekuce ve výši 1.210 Kč. Výrokem II. byla povinnému stanovena povinnost uhradit náklady oprávněného ve výši 317.020 Kč. Proti tomuto příkazu podal povinný námitky, na jejichž základě Obvodní soud pro Prahu 4 ústavní stížností napadeným usnesením příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušil. Obvodní soud ve své argumentaci uzavřel, že exekutorka ve svém příkazu nevymezila, jakým způsobem budou provedené a vyúčtované práce využity pro odstranění movitých věcí. Vyšel přitom z toho, že prostředkem pro odstranění staveb z pozemku je žaloba na odstranění stavby a nikoliv žaloba na vyklizení pozemku, kterou lze použít jen na vyklizení věcí movitých. Oproti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti vychází z toho, že exekuční titul zní na vyklizení, a to bez ohledu na to, zda se na pozemku nachází věci movité či nemovité.

Stěžovatel má za to, že ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány d.

III.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

V ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení

sp. zn.

, ze dne 12. 9. 2012). Především obecným soudům a priori je totiž adresován imperativ formulovaný v y. Ochrana ústavnosti v právním státě tak nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2009).

V předmětném případě nastala situace, kdy stěžovatel brojí proti zrušujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4. Z jeho odůvodnění je přitom zřejmé, že náklady exekuce se bude příslušná soudní exekutorka ještě zabývat a ústavní stížnost je tak třeba s ohledem na shora řečené, považovat za předčasnou.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2018

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj