Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 98/2024-328

-328

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně K. S., proti žalovanému Mgr. et Mgr. Janu Parmovi, se sídlem v Brně, Rašínova 103/2, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. S., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. S., vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. září 2023, č. j. , , -281 (), takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyně částku 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem ze dne 26. října 2022, č. j. -237, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (P. S.) nemovitosti zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště XY, pro obec a k. ú. XY jako pozemek st. p. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY (v obci XY) a pozemek p. č. XY – zahrada, které jsou ve vlastnictví žalobkyně (bod I. výroku).

[2] Rozhodl, že stát – Česká republika nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Doplňujícím usnesením ze dne 5. května 2023, č. j. -253, pak insolvenční soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit (ve stanovených lhůtách) na nákladech řízení jednak žalobkyni 2 000 Kč k rukám advokátky Mgr. Ivety Trejtnarové a jednak České republice – Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení (body I. a II. výroku).

3. Šlo přitom o v pořadí druhé rozhodnuti insolvenčního soudu ve věci samé, když jeho první (rovněž vyhovující) rozsudek ze dne 3. listopadu 2021, č. j. -89, k odvolání žalovaného zrušil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. března 2022, č. j. , -111 ().

4.K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. září 2023, č. j. , , -281 ():

[1] Potvrdil rozsudek insolvenční soudu ve znění doplňujícího usnesení (první výrok).

[2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud – vycházeje z a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení (), z , a , (dále jen „obč. zák.“) a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – poté, co doplnil dokazování, přitakal závěru insolvenčního soudu, že darovací smlouva (uzavřená dne 26. dubna 2012 mezi dlužníkem a jeho manželkou H. S. jako dárci a žalobkyní, jejich dcerou, jako obdarovanou, zastoupenou opatrovníkem, strýcem R. S.) není absolutně neplatná. Zdůraznil, že v dané věci je posuzován právní úkon dlužníka jako fyzické osoby [a ne jako jednatele společnosti Nábytek Falco s. r. o. (dále jen „společnost N“)]. Z toho, že měl dlužník v době uzavření darovací smlouvy 3 nesplatné závazky, že dlužník a jeho bratr byli jednateli společnosti N, v níž byla zaměstnána i manželka dlužníka, ani z případné vědomosti manželky a bratra o tom, že dlužník avaloval směnky vystavené společností N, nelze dovodit, že by obě smluvní strany měly při uzavření darovací smlouvy úmysl, který odporoval zákonu nebo jej obcházel, tedy úmysl zkrátit možnost uspokojení (v té době nesplatných) pohledávek věřitelů dlužníka. Věrohodnost výpovědí dlužníka, jeho manželky a bratra o důvodech uzavření darovací smlouvy nebyla zpochybněna. Darovací smlouva se ani nepříčí dobrým mravům (což žalovaný dovozoval argumentem, že je dobrým mravem řádně hradit dluhy a nepoškozovat věřitele). Tvrzení žalovaného nesvědčila tomu, že by při uzavření darovací smlouvy jednaly obě smluvní strany v rozporu s dobrými mravy.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázky č. 1 a 2), jakož i na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (otázky 3 až 5). Konkrétně jde o následující otázky:

[1] Je neplatná darovací smlouva, kterou obě strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka?

[2] Měla být platnost darovací smlouvy posouzena též korektivem dobrých mravů?

[3] Je pro posouzení platnosti darování podstatné, že matka žalobkyně (manželka dlužníka) a strýc žalobkyně (její opatrovník při darování) věděli o dluzích dárce (dlužníka, otce žalobkyně)?

[4] Je pro posouzení platnosti darování dceři dlužníka podstatné, zda v okamžiku darování byly dlužníkovy dluhy splatné?

[5] Je pro posouzení platnosti darování podstatné, že společnost N, jejímiž jednateli a společníky byli dlužník (dárce) a jeho bratr (opatrovník žalobkyně při darování), měla dluhy?

7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle věty prvé ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. K otázce č. 1 dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 40/2009“) a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 2011, sp. zn. . V případě otázky č. 2 se dovolává (blíže neoznačené) ustálené judikatury Ústavního soudu.

9. K otázkám č. 3 až 5 dovolatel uvádí, že pro posouzení platnosti darování je podstatné, že matka i strýc žalobkyně věděli o dluzích dlužníka, neboť to vypovídá o motivaci k uzavření darovací smlouvy. Stejně tak je podstatné, že společnost N, jejímiž jednateli a společníky byli dlužník a jeho bratr, měla dluhy, neboť převodem na žalobkyni se oba (s vědomím těchto dluhů a jako osoby odpovídající a ručící za dluhy společnosti) snažili ochránit nemovitosti dlužníka. Naopak není podstatné, že v okamžiku darování nebyly dluhy dlužníka splatné, což odpovídá ustálené rozhodovací praxi při neúčinnosti právního jednání a stejný postup je třeba uplatnit i v případě neplatnosti.

10. Dovolatel zároveň namítá procesní pochybení, jimiž se oba soudy měly odchýlit od ustálené rozhodovací praxe (jež obsahově představují vady řízení), a to tím, že nehodnotily výpověď dlužníka jako účastníka řízení, a tím, že chybně hodnotily věrohodnost výpovědi matky a strýce žalobkyně [nehodnotily je jako výpovědi osob, jež měly a mají přímý zájem na předmětu sporu (matka na zachování majetku v rodině a jeho ochraně před věřiteli a strýc nadto i na ochraně své osoby s ohledem na funkci opatrovníka žalobkyně při uzavírání darovací smlouvy)]. Odvolacímu soudu dále vytýká nesprávnost celkového hodnocení důkazů, neboť neposoudil komplexně všechny provedené důkazy, upřednostnil výpovědi dlužníka, matky žalobkyně a jejího strýce a pominul důkazy o dlužníkových dluzích v době darování nemovitostí. Konečně namítá, že se odvolací soud odchýlil od svých závěrů v předchozím kasačním rozhodnutí, jelikož potvrdil rozsudek insolvenčního soudu, přestože nerespektoval pokyny odvolacího soudu z předchozího odvolacího řízení (uvedené v usnesení sen. zn. ).

11. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné odmítl, případně je zamítl.

III. Přípustnost dovolání

12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

13. Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti výrokům o nákladech řízení (prvnímu výroku v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o nákladech řízení, a druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení) odmítl podle jako objektivně nepřípustné dle

14. Dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí v rozsahu týkajícím se věci samé, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , pak Nejvyšší soud odmítl podle a 2

15. Učinil tak proto, že v otázkách předestřených dovolatelem ohledně výkladu § 39 obč. zák. je napadený rozsudek v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

K otázce č. 1

16. V intencích a 3 je jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle , dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního nebo v rovině práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

17. Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou judikaturou (naopak se k ní přihlašuje), avšak vychází ze skutkového závěru, že nebyl dán úmysl ani jedné ze smluvních stran zkrátit věřitele, protože pravým důvodem k uzavření darovací smlouvy byla rodinná krize rodičů žalobkyně (srov. odst. 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dovolací námitka, že obě smluvní strany uzavřely darovací smlouvu ze dne 26. dubna 2012 s úmyslem zkrátit uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, je ve smyslu výše řečeného nepřípustnou skutkovou polemikou s jiným skutkovým závěrem napadeného rozhodnutí a přípustnost dovolání proto jejím prostřednictvím nelze založit.

K otázce č. 2

18. Žalovaným tvrzený úmysl obou stran zkrátit věřitele může založit toliko absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem nebo pro jeho obcházení (§ 39 obč. zák.), nikoli pro rozpor s dobrými mravy [k tomu srov. R 40/2009, jehož závěry se uplatní i v insolvenčních věcech (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sen. zn. ), jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2009, sp. zn. ].

K otázce č. 3

19. Toliko vědomost o dluzích nestačí k závěru o neplatnosti smlouvy. Pro neplatnost darování je třeba úmyslu obou smluvních stran (srov. R 40/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. ).

K otázkám č. 4 a č. 5

20. Na tom, zda byly dluhy dlužníka v době darování splatné, ani na tom, zda měla společnost N dluhy (o čemž by museli vědět dlužník i jeho bratr jako její jednatelé), rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (a ani spočívat nemá), neboť jak závěr, že lze zkrátit i věřitele s dosud nesplatnou pohledávkou, tak ani závěr, že dlužník a jeho bratr věděli o dluzích společnosti N, nemohou zpochybnit rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož strany neuzavíraly darovací smlouvu se zkracujícím úmyslem.

21. Platí přitom, že i tam, kde je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné bez dalšího (ze zákona) má v rovině dovolacího důvodu dle smysl odpovídat na otázky pokládané dovolatelem (řešit je) jen tehdy, jde-li o právní otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí spočívá nebo mělo spočívat. K nezpůsobilosti „akademických“ otázek srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.

22. Napadené rozhodnutí tudíž nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe. Důvod připustit dovolání pro řešení dovolatelem předestřených otázek proto není dán.

23. K případným vadám řízení podle , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti toliko u (jinak) přípustného dovolání ( ), jestliže takové (tvrzené) procesní vady nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu

24. Důvod připustit dovolání pro existenci tvrzených vad řízení Nejvyšší soud nemá, když samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.). V dané věci přitom nejde ani o (nepřípustný) extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými soudy nižších stupňů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 184/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

25. Rovněž okolnost, že se odvolací soud odchýlí od svého dříve vysloveného právního názoru (případně, že jej nadále nepovažuje za rozhodný pro posouzení věci), není podle ustálené judikatury porušením procesního předpisu, neboť podle je právním názorem odvolacího soudu vázán soud prvního stupně, nikoli však sám odvolací soud. Odvolací soud může změnit svůj právní názor vyjádřený v předchozím zrušujícím usnesení a potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž ten jeho dřívější právní názor nerespektoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.). Změna právního názoru odvolacího soudu v rámci téhož řízení nezakládá sama o sobě vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. ).

26. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Přímo žalobkyni (v době po dosažení zletilosti) podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, ale opatrovnice (tehdy ještě nezletilé) žalobkyně (advokátka Mgr. Iveta Trejtnarová) učinila v dovolacím řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 18. prosince 2023). Proto Nejvyšší soud rozhodl též o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi účastníky za dobu, kdy byla žalobkyně zastoupena opatrovnicí (které bude opatrovnici hradit stát); srov. shodně např. důvody usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2021, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 44/2022 Sb. rozh. obč. O placení odměny a nákladů opatrovnice státem přitom následně rozhodne insolvenční soud. Žalovaný je tudíž povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyně částku 3 400 Kč sestávající z mimosmluvní odměny opatrovnice za jeden (výše uvedený) úkon právní služby, která podle bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném v době provedení úkonu právní služby, činí částku 3 100 Kč a z náhrady hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu). O lhůtě k plnění rozhodl Nejvyšší soud podle ve spojení s

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 26. 6. 2025

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu