Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 65/2024-112

MSPH 60 INS 24384/2020208 ICm 3207/2021 29 ICdo 65/2024-112

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně L. P., zastoupené Mgr. Michalem Hanšpachem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, PSČ 110 00, proti žalovanému AKKRM insolvence, v. o. s., se sídlem v Brně, Údolní 552/65, PSČ 602 000, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. P., o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. P., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2023, č. j. , -81 ( ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1.

Rozsudkem ze dne 7. června 2023, č. j. -57, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Určil, že zajištěná pohledávka žalobkyně (L. P.) přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka (T. P.), vedeného u insolvenčního soudu pod sp.zn. , ve výši 2 011 169,10 Kč je po právu (bod I. výroku).

[2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalovaného (AKKRM insolvence, v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2023, č. j. , -81 ( ), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu na určení pravosti pohledávky žalobkyně zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

3. Odvolací soud – vycházeje zejména z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a a , (dále jen „o. z.“) – na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně vůči dlužníku zanikla v plném rozsahu úhradami ze strany společností DISK ARCHIVE CORPORATION LIMITED a Disk Archive s. r. o. (dále společně jen „třetí osoby“). Uzavřel totiž, že dlužník souhlasil s plněním na jeho dluh třetími osobami konkludentně, neboť sám zadával příkazy k provedení plateb ve prospěch účtů žalobkyně; ta navíc platby bez protestu přijala, přestože s třetími osobami nebyla v žádném obchodním vztahu a neměla vůči nim žádnou pohledávku.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v „plném rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek insolvenčního soudu potvrzuje případně, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Konkrétně má dovolatelka zato, že se odvolací soud odchýlil od ustáleného výkladu § 1936 odst. 1 o. z. ohledně posouzení vážnosti a určitosti projevu vůle třetí osoby k úhradě dluhu dlužníka. V mezích uplatněného dovolacího důvodu nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že její pohledávka zanikla z důvodu úhrad třetími osobami a podotýká, že k těmto platbám dlužník neudělil souhlas, který by došel do její sféry. Jednání dlužníka, který dal příkaz k úhradě plateb z účtů třetích osob, bylo ve vztahu k třetím osobám svévolné a excesivní. Zdůrazňuje dále, že třetí osoby neuvedly, že by předmětné platby směřovaly k úhradě její pohledávky, a míní, že platby třetích osob byly navíc uskutečněny bez jejich souhlasu s absencí jejich vážné a určité vůle (v tomto kontextu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sp. zn. ); její pohledávka tak nemohla zaniknout splněním.

6. Dále dovolatelka namítá porušení poučovací povinnosti odvolacím soudem, neboť odvolací soud jí nesdělil před vyhlášením rozhodnutí svůj právní názor k plnění dluhu třetími osobami, čímž pro ni učinil rozhodnutí překvapivým.

7. Žalovaný ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

9. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (24. listopadu 2020) se v tomto řízení a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i proúčelyposouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. října 2024 ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první ].

10. Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním v „plném rozsahu“, tedy i v rozsahu druhého výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ve vztahu k tomuto (nákladovému) výroku však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle jako objektivně nepřípustné.

11. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné podle a 2

12. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že souhlas dlužníka s plněním jeho dluhu ze strany třetí osoby není pro zapravení povinnosti a vznik kondikce nezbytný. Je tedy irelevantní, zda dlužník s popsaným jednáním souhlasí či nesouhlasí; zabránit takovému postupu může toliko, sjedná-li si s věřitelem zákaz plnění třetí osobou. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2023, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 78/2024 (dále jen „R 78/2024“).

13. Oproti mínění dovolatelky tak není závěr odvolacího soudu rozporný s judikaturou Nejvyššího soudu, a to ani s rozsudkem sp. zn. , na nějž dovolatelka odkazuje, neboť toto rozhodnutí řeší (odlišnou) otázku; totiž otázku, kdy má věřitel povinnost přijmout (na osobní vlastnosti dlužníka nevázané) plnění nabízené třetí osobou, která za dluh neručí nebo ho jinak nezajišťuje. V posuzované věci však nejde o otázku, zda dovolatelka jako věřitelka byla povinna plnění přijmout (dovolatelka tak učinila dobrovolně a plnění si ponechala), nýbrž o to, zda musí být dán souhlas dlužníka k zániku dluhu splněním třetími osobami a zda tento souhlas musí dojít do právní sféry věřitele; řešení této otázky odvolacím soudem je zcela v souladu se závěry R 78/2024, když navíc odvolací soud dovodil konkludentní souhlas dlužníka ze skutečnosti, že zadal příkazy k provedení plateb (coby osoba oprávněná jednat za třetí osoby a s dispozičním oprávněním k jejich účtům).

14. Závěr, že projev vůle, jímž dlužník plní dluh svému věřiteli, je právním úkonem (nyní právním jednáním), jelikož jde o projev vůle směřující k zániku povinnosti splnit dluh, přičemž takovým právním úkonem je i projev vůle, jímž třetí osoba plní dluh dlužníkovu věřiteli, byl přijat již v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 (tehdy s dovětkem, že třetí osoba plní dluh se souhlasem dlužníka ve smyslu , obchodního zákoníku); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. O tom, že splnění dluhu je právním jednáním i podle nyní účinné právní úpravy, v judikatuře žádné pochybnosti nejsou (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

15. Další argumentace dovolatelky přípustnost dovolání nezakládá, neboť jde o skutkovou polemikou se závěry odvolacího soudu. V intencích a 3 je jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle , dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního nebo v rovině práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.

16. Jakkoli tedy dovolatelka ohlašuje coby dovolací důvod právní otázku nesprávné aplikace § 1936 odst. 1 o. z., je její další argumentace, že třetí osoby neprojevily vážnou a určitou vůli (s)plnit provedenými platbami (právě) její pohledávku, vedena toliko nesouhlasem se skutkovými závěry odvolacího soudu, pro který nelze připustit dovolání.

17. Co do dovolatelkou namítané překvapivosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že byla-li právní otázka, kterou odvolací soud zkoumal s jiným výsledkem, zkoumána již soudem prvního stupně (což je i tento případ), mohl být rozhodnutím odvolacího soudu v dotčeném aspektu „překvapen“ jen účastník svých práv nedbalý a na jednání odvolacího soudu nepřipravený (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

18. Napadené rozhodnutí je rovněž souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ve vztahu k podmínkám, za nichž je soud povinen splnit poučovací povinnost podle K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 97/2021 Sb. rozh. obč., a judikaturu v něm uvedenou.

19. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají toliko z paušální náhrady nezastoupeného žalovaného za vyjádření k dovolání ve výši 300 Kč ( , , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně svou povinnost ve stanovené lhůtě, může se žalovaný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí (exekučním návrhem).

V Brně dne 26. 6. 2025

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu