Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 30/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Jana Gomoly, zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. -252, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2016, č. j. -199, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení Romana Martínka a Marcely Martínkové, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl rozsudkem ze dne 2. 10. 2015, č. j. -133, žalobu stěžovatele o zaplacení 240 000 Kč s příslušenstvím, neboť bylo zjištěno, že vedlejší účastníci (dcera stěžovatele s manželem) se bezdůvodně neobohatili užíváním nemovitostí, jejichž je stěžovatel spoluvlastníkem. Vedlejší účastníci užívali sporné nemovitosti na základě ústní dohody o bezplatném užívání od roku 1996, a byť s touto dohodou stěžovatel nesouhlasí, druhá podílová spoluvlastnice (bývalá manželka stěžovatele a matka vedlejší účastnice) ji považuje za nadále platnou. Nalézací soud proto uzavřel, že vedlejší účastníkům svědčí právní důvod k užívání nemovitostí.

Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. -199, protože podle něj nalézací soud dospěl na základě dostatečných skutkových zjištění ke správnému skutkovému závěru, který náležitě právně posoudil; o stěžovatelových odvolacích námitkách rozhodl, že jsou v dané věci bezvýznamné. Vedlejším účastníkům svědčil podle odvolacího soudu právní důvod užívání předmětných nemovitostí - jde jen o spor spoluvlastníků o způsob užívání společné věci.

Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 25. 10. 2017, č. j. -252, s odůvodněním, že napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení, namítá porušení ústavních práv - zejména na ochranu vlastnictví podle a 3 d (dále jen " "). Stěžovatel má za to, že obecné soudy upřely ochranu jeho spoluvlastnickému právu. Namítá, že ústní dohoda o bezúplatném užívání předmětných nemovitostí uzavřená mezi bývalou manželkou stěžovatele (spoluvlastnicí nemovitostí) a vedlejšími účastníky je neplatná, tvrdí, že je musí proti své vůli strpět bezplatné užívání nemovitostí ze strany vedlejších účastníků řízení (dcery s manželem).

Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Úkolem Ústavního soudu je podle y toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nebyla porušena ústavní práva stěžovatele - takové pochybení však v daném případě nezjistil (viz nález ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

). Obecné soudy rozhodovaly nestranně, zohlednily veškeré okolnosti souzené věci, náležitě provedly dokazování a dospěly k jednoznačným skutkovým závěrům, z nichž učinily přezkoumatelné právní závěry. Napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněná, jasná, rozumná a logická (viz nález ze dne 27. 3. 2012,

sp. zn.

). Stěžovatel ve své podstatě pouze polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996,

sp. zn.

).

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu